1 Letopisů 29

1 Potom řekl David král všemu shromáždění: Šalomouna syna mého jediného vyvolil Bůh ještě maličkého a mladého, dílo pak toto veliké jest; nebo ne člověku palác ten, ale Hospodinu Bohu býti má.2 Já zajisté podlé své nejvyšší možnosti nachystal jsem potřeb k domu Boha svého, zlata k nádobám zlatým, a stříbra k stříbrným, mědi k měděným, železa k železným a dříví k dřevěným, kamení onychinového i kamení k vsazování, i karbunkulového, a rozličných barev, a všelijakého kamení drahého, i kamení mramorového hojně.3 Nadto z veliké lásky k domu Boha svého, maje zvláštní poklad zlata a stříbra, i ten dávám k domu Boha svého mimo všecko to, což jsem připravil k domu svatyně,4 Totiž tři tisíce centnéřů zlata, zlata z Ofir, a sedm tisíc centnéřů stříbra přečištěného k potažení stěn domů svatých,5 Zlata k nádobám zlatým a stříbra k stříbrným i ke všelikému dílu řemeslnému. A jestliže jest kdo více, ješto by co chtěl dobrovolně obětovati dnes Hospodinu?

6 Tedy knížata čeledí otcovských a knížata pokolení Izraelských, i hejtmané a setníci i úředníci nad dílem královským dobrovolně obětovali.7 A dali k službě domu Božího zlata pět tisíc centnéřů, a deset tisíc zlatých, stříbra pak deset tisíc centnéřů, a mědi osmnácte tisíc centnéřů, a železa sto tisíc centnéřů.8 Kdožkoli měli kamení drahé, dávali do pokladu domu Hospodinova do rukou Jechiele Gersunského.9 I veselil se lid, že tak ochotně obětovali; nebo celým srdcem dobrovolně obětovali Hospodinu. Nýbrž i král David radoval se radostí velikou.

10 A protož dobrořečil David Hospodinu před oblíčejem všeho shromáždění, a řekl David: Požehnaný jsi ty Hospodine, Bože Izraele otce našeho, od věků až na věky.11 Tváť jest, ó Hospodine, velebnost i moc i sláva, i vítězství i čest, ano i všecko, což jest v nebi i v zemi. Tvé jest, ó Hospodine, království, a ty jsi vyšší nad všelikou vrchnost.12 I bohatství i sláva od tebe jest, a ty panuješ nade vším, a v ruce tvé jest moc a síla, a v ruce tvé také jest i to, kohož chceš zvelebiti a upevniti.13 Nyní tedy, Bože náš, děkujeme tobě, a chválíme jméno slávy tvé.14 Nebo kdo jsem já, a co jest lid můj, abychom mohli míti moc k tak dobrovolnému obětování tobě? Od tebeť jest zajisté všecko, a i to z ruky tvé dali jsme tobě.15 Nebo my příchozí jsme před tebou a hosté, jako i všickni otcové naši; dnové naši jsou jako stín běžící po zemi beze vší zástavy.16 Hospodine, Bože náš, všecka ta hojnost, kterouž jsme připravili k stavení domu tvého, jménu svatému tvému, z ruky tvé jest, a tvé jsou všecky věci.17 Známť pak, Bože můj, že ty zpytuješ srdce, a upřímnost oblibuješ; protož já z upřímnosti srdce svého ochotně obětoval jsem toto všecko. Ano i lid tvůj, kterýž se teď shledal, viděl jsem, jak s radostí chtivě obětuje tobě.18 Hospodine, Bože Abrahama, Izáka a Izraele, otců našich, zachovejž to na věky,totiž snažnost takovou srdce lidu svého,a nastrojuj srdce jejich sobě.19 Šalomounovi také synu mému dej srdce upřímé, aby ostříhal přikázaní tvých, svědectví tvých a ustanovení tvých, a aby činil všecko, a vystavěl dům ten, k němuž jsem potřeby připravil.

20 Potom řekl David všemu shromáždění: Dobrořečte nyní Hospodinu Bohu svému. I dobrořečilo všecko shromáždění Hospodinu Bohu otců svých, a přisehnuvše hlavy, poklonili se Hospodinu i králi.21 Zatím obětovali Hospodinu oběti, obětovali také zápaly Hospodinu nazejtří, volů tisíc, skopců tisíc, beranů tisíc, s mokrými obětmi jejich, a jiných obětí množství za všecken lid Izraelský.22 I jedli a pili před Hospodinem v ten den s radostí velikou. Potom za krále ustanovili po druhé Šalomouna syna Davidova, a pomazali jej Hospodinu za vývodu, a Sádocha za kněze.

23 A tak dosedl Šalomoun na stolici Hospodinovu, aby byl králem místo Davida otce svého. I vedlo se mu šťastně, a poslouchal ho všecken Izrael.24 Tolikéž i všecka knížata a znamenití, i všickni synové krále Davida poddali se Šalomounovi králi.25 I zvelebil Hospodin Šalomouna náramně před očima všeho Izraele, a dal mu slávu královskou, jakéž neměl před ním žádný král v Izraeli.

26 Kraloval pak byl David syn Izai nade vším Izraelem.27 A dnů, v nichž kraloval David nad Izraelem, bylo čtyřidceti let. V Hebronu kraloval sedm let, a v Jeruzalémě kraloval třidceti a tři léta.28 I umřel v starosti dobré, pln jsa dnů, bohatství a slávy, a kraloval Šalomoun syn jeho místo něho.29 Činové pak Davida krále první i poslední popsáni jsou v knize Samuele proroka, a v knize Nátana proroka, též v knize Gáda proroka,30 Se vším kralováním i silou jeho, i se všemi příběhy časů při něm i při lidu Izraelském, i při všech královstvích zemských.

1 Chronicles 29

The People Contribute to the Project

1 King David said to the entire assembly: “My son Solomon, the one whom God has chosen, is just an inexperienced young man,t and the task is great, for this palace is not for man, but for the Lord God.2 So I have made every effortt to provide what is needed for the temple of my God, including the gold, silver, bronze, iron, wood,t as well as a large amount of onyx, settings of antimony and other stones, all kinds of precious stones, and alabaster.3 Now, to show my commitment to the temple of my God, I donate my personal treasure of gold and silver to the temple of my God, in addition to all that I have already supplied for this holy temple.4 This includes 3,000 talentst of gold from Ophir and 7,000 talents of refined silver for overlaying the walls of the buildings,

5 for gold and silver items, and for all the work of the craftsmen. Who else wants to contribute to the Lord today?”
6 The leaders of the families, the leaders of the Israelite tribes, the commanders of units of a thousand and a hundred, and the supervisors of the king’s work contributed willingly.7 They donated for the service of God’s temple 5,000 talentst and ten thousand daricsts of gold, 10,000 talents of silver, 18,000 talents of bronze, and 100,000 talents of iron.8 All who possessed precioust stones donated them to the treasury of the Lord’s temple, which was under the supervision of Jehiel the Gershonite.

9 The people were delighted with their donations, for they contributed to the Lord with a willing attitude;t King David was also very happy.t

David Praises the Lord

10 David praised the Lord before the entire assembly:t
“O Lord God of our father Israel, you deserve praise forevermore!11 O Lord, you are great, mighty, majestic, magnificent, glorious, and sovereignt over all the sky and earth! You have dominion and exalt yourself as the rulert of all.12 You are the source of wealth and honor;t you rule over all. You possess strength and might to magnify and give strength to all.t

13 Now, our God, we give thanks to you and praise your majestic name!
14 “But who am I and who are my people, that we should be in a position to contribute this much?t Indeed, everything comes from you, and we have simply given back to you what is yours.t15 For we are resident foreigners and nomads in your presence, like all our ancestors;t our days are like a shadow on the earth, without security.t16 O Lord our God, all this wealth, which we have collected to build a temple for you to honor your holy name, comes from you; it all belongs to you.17 I know, my God, that you examine thoughtst and are pleased with integrity. With pure motivest I contribute all this; and now I look with joy as your people who have gathered here contribute to you.18 O Lord God of our ancestors Abraham, Isaac, and Israel, maintain the motives of your people and keep them devoted to you.t

19 Make my son Solomon willing to obey your commands, rules, and regulations, and to complete building the palace for which I have made preparations.”t

20 David told the entire assembly: “Praise the Lord your God!” So the entire assembly praised the Lord God of their ancestors; they bowed down and stretched out flat on the ground before the Lord and the king.

David Designates Solomon King

21 The next day they made sacrifices and offered burnt sacrifices to the Lord (1,000 bulls, 1,000 rams, 1,000 lambs), along with their accompanying drink offerings and many other sacrifices for all Israel.

22 They held a feastt before the Lord that day and celebrated.t
Then they designated Solomon, David’s son, as king a second time;s before the Lord they anointed him as ruler and Zadok as priest.23 Solomon sat on the Lord’s throne as king in place of his father David; he was successful and all Israel was loyal to him.t24 All the officers and warriors, as well as all of King David’s sons, pledged their allegiance to King Solomon.t

25 The Lord greatly magnified Solomon before all Israel and bestowed on him greater majesty than any king of Israel before him.t

David’s Reign Comes to an End

26 David son of Jesse reigned over all Israel.27 He reigned over Israel forty years; he reigned in Hebron seven years and in Jerusalems thirty-three years.28 He died at a good old age, having enjoyed long life, wealth, and honor.t His son Solomon succeeded him.29 King David’s accomplishments, from start to finish, are recorded in the Annals of Samuel the prophet, the Annals of Nathan the prophet, and the Annals of Gad the prophet.t

30 Recorded there are all the facts about his reign and accomplishments, and an account of the events that involved him, Israel, and all the neighboring kingdoms.t