1 Královská 2

Davidova smrt

1 Když se přiblížil čas Davidovy smrti, dal svému synu Šalomounovi tyto pokyny:

2 „Já odcházím jako všechno pozemské, ty ale jednej statečně a mužně 3 a zachovávej, co ti svěřil Hospodin, tvůj Bůh. Choď po jeho cestách, dodržuj jeho ustanovení, přikázání, pravidla i svědectví zapsaná v Mojžíšově zákoně, aby se ti dařilo vše, co podnikneš, všude, kam se obrátíš. 4 Potom Hospodin splní slovo, které mi dal: ‚Budou-li tví synové dbát na svou cestu a budou-li věrně, z celého srdce a ze vší duše žít přede mnou, pak na izraelském trůnu nikdy nebude chybět tvůj potomek.‘

5 Víš také, co mi provedl Joáb, syn Ceruji – co provedl dvěma izraelským vojevůdcům – Abnerovi, synu Nerovu, a Amasovi, synu Jeterovu. Zavraždil je, prolil jejich krev jako ve válečné řeži, ačkoli byl mír. Prolitou krví potřísnil pás na svých bedrech i obuv na svých nohou. 6 Zachovej se tedy podle své moudrosti, ale nenech ho v šedinách pokojně ulehnout do hrobu.

7 Synům Barzilaje Gileádského ale prokaž přízeň – přijmi je mezi své spolustolovníky, neboť se ke mně zachovali jako přátelé, když jsem prchal před tvým bratrem Abšalomem.

8 Hle, máš u sebe také Šimeiho, syna Gerova, Benjamínce z Bachurim. Tenkrát, když jsem šel do Machanajim, zlořečil mi hroznými kletbami. Potom mi vyšel vstříc k Jordánu a já jsem mu přísahal při Hospodinu, že ho nezabiji. 9 Ty ho ale nenech bez trestu. Však jsi moudrý a budeš vědět, jak s ním máš naložit, abys jeho šediny poslal do hrobu v krvi.“

10 Poté David ulehl ke svým předkům a byl pohřben ve Městě Davidově. 11 David kraloval nad Izraelem celkem čtyřicet let. Sedm let kraloval v Hebronu a třiatřicet let kraloval v Jeruzalémě. 12 Na trůn svého otce Davida usedl Šalomoun a vzal královskou vládu pevně do rukou.

Vláda pevné ruky

13 Za Šalomounovou matkou Batšebou přišel Adoniáš, syn Chagity. „Přicházíš v pokoji?“ otázala se ho.
„Ano," odvětil.

14 „Rád bych s tebou promluvil.“
„Mluv,“ vybídla ho.

15 „Ty víš, že následnictví bylo na mně a celý Izrael očekával, že budu kralovat. To se ale změnilo a království z Hospodinovy vůle připadlo mému bratrovi.

16 Teď tedy mám k tobě jedinou prosbu, neodmítni mě.“
„Mluv,“ odpověděla.

17 „Požádej prosím krále Šalomouna – tebe přece neodmítne – ať mi dá za ženu Šunemitku Abišag.“

18 „Dobrá,“ odpověděla Batšeba, „promluvím o tobě s králem.“

19 Potom šla za králem Šalomounem, aby mu řekla o Adoniášovi. Král vstal a vykročil jí vstříc, poklonil se jí a posadil se na trůn. Také své matce dal král přistavit trůn a ona zasedla po jeho pravici.

20 „Chci tě požádat o jednu maličkost,“ řekla. „snad mě neodmítneš.“
„Žádej, matko, tebe neodmítnu,“ odpověděl král.

21 Tehdy řekla: „Mohl by tvůj bratr Adoniáš dostat za ženu Šunemitku Abišag?“

22 „Proč žádáš pro Adoniáše Šunemitku Abišag?“ odpověděl jí král Šalomoun. „To už pro něj rovnou žádej království! Vždyť je to můj starší bratr a navíc má na své straně kněze Abiatara i Joába, syna Ceruji.“ 23 A král Šalomoun tehdy přísahal při Hospodinu: „Ať mě Bůh potrestá a ještě mi přidá, jestli Adoniáš za ta slova nezaplatí životem! 24 Jakože je živ Hospodin, který mě pevně usadil na trůnu mého otce Davida a který mi podle svého slova vybudoval dům – Adoniáš zemře ještě dnes!“ 25 Král Šalomoun pak poslal Benajáše, syna Jojadova, a ten ho popravil.

26 Kněze Abiatara král vykázal do Anatotu. „Odejdi ke svým polím. Zasloužíš si smrt, ale dnes tě nenechám zemřít, protože jsi před mým otcem Davidem nosil Truhlu Panovníka Hospodina a snášel jsi všechna strádání mého otce.“ 27 Tak Šalomoun Abiatarovi odebral Hospodinovo kněžství, aby se naplnilo slovo, které Hospodin v Šílu promluvil o domu Elího.

28 Zpráva o tom se donesla i k Joábovi, který se také přiklonil k Adoniášovi (ačkoli k Abšalomovi se předtím nepřidal). Joáb proto utekl k Hospodinovu stánku a chytil se rohů oltáře. 29 Králi Šalomounovi bylo oznámeno, že Joáb utekl k Hospodinovu stánku a že je u oltáře. Šalomoun poslal Benajáše, syna Jojadova, se slovy: „Jdi ho zabít.“

30 Benajáš přišel k Hospodinovu stánku a řekl Joábovi: „Král nařizuje: Vyjdi ven!“
On ale odpověděl: „Ne. Raději umřu tady.“
Benajáš tedy vyřídil králi: „Joáb mi odpověděl tak a tak.“

31 Král na to prohlásil: „Udělej, jak řekl – zabij ho. Pak ho pohřbíš a sejmeš tak ze mě i z domu mého otce krev, kterou Joáb bezdůvodně prolil. 32 Hospodin obrátí jeho krev na jeho hlavu, protože napadl dva muže spravedlivější a lepší, než je sám, a zavraždil je mečem. Můj otec David přece o vraždě izraelského vojevůdce Abnera, syna Nerova, ani o vraždě judského vojevůdce Amasy, syna Jeterova, nevěděl. 33 To krveprolití provždy padne na hlavu Joába a jeho potomků. Na Davida a jeho símě, na jeho dům i jeho trůn ať ale přijde Hospodinův pokoj až navěky.“

34 Benajáš, syn Jojadův, tedy šel a popravil ho. Potom ho pohřbili u něj doma na venkově. 35 Král místo něj ustanovil vrchním velitelem Benajáše, syna Jojadova, a knězem namísto Abiatara ustanovil Sádoka.

36 Potom král poslal pro Šimeiho a řekl mu: „Postav si dům v Jeruzalémě a bydli v něm. Nebudeš ale odtud nikam odcházet. 37 Buď si jist, že v den, kdy bys přece jen odešel a překročil potok Kidron, jistě zemřeš. Tvá krev pak padne na tvou hlavu.“

38 Šimei králi odpověděl: „Můj pán a král rozhodl dobře. Tvůj služebník udělá, jak jsi řekl.“ Šimei pak dlouho bydlel v Jeruzalémě.

39 Po třech letech utekli dva Šimeiho otroci ke gatskému králi Achišovi, synu Maaky. Šimei dostal zprávu: „Víš, že tví otroci jsou v Gatu?“ 40 A tak vstal, osedlal osla a vydal se do Gatu k Achišovi hledat své otroky. Když odcházel z Gatu, vedl si otroky s sebou.

41 Když se Šalomoun dozvěděl, že Šimei odešel z Jeruzaléma do Gatu a zase se vrátil, 42 dal si ho zavolat a řekl mu: „Nezapřísahal jsem tě při Hospodinu? Nevaroval jsem tě: ‚Buď si jist, že v den, kdy odejdeš a někam se vydáš, jistě zemřeš‘? Ještě jsi mi na to řekl: ‚Rozhodl jsi dobře. Poslechnu.‘ 43 Proč jsi tedy nedodržel Hospodinovu přísahu ani můj příkaz?“ 44 Král tehdy Šimeimu řekl: „Sám v srdci dobře víš, jak zle jsi mému otci Davidovi ublížil. Hospodin tvé zlo obrátil na tvou hlavu! 45 Král Šalomoun ale bude požehnaný a trůn Davidův bude před Hospodinem pevný navěky.“

46 Potom král přikázal Benajášovi, synu Jojadovu, a ten šel a popravil ho.
A tak vzal Šalomoun královskou vládu pevně do rukou.

1 Kings 2

David’s Final Words to Solomon

1 When David was close to death,t he toldt Solomon his son:2 “I am about to die.t Be strong and become a man!3 Do the job the Lord your God has assigned yout by following his instructionst and obeyingt his rules, commandments, regulations, and laws as written in the law of Moses. Then you will succeed in all you do and seek to accomplish,t

4 and the Lord will fulfill his promise to me,t ‘If your descendants watch their stept and live faithfully in my presencet with all their heart and being,t then,’ he promised,t ‘you will not fail to have a successor on the throne of Israel.’t
5 “You know what Joab son of Zeruiah did to me – how he murdered two commanders of the Israelite armies, Abner son of Ner and Amasa son of Jether.t During peacetime he struck them down like he would in battle;t when he shed their blood as if in battle, he stained his own belt and the sandals on his feet.t

6 Do to him what you think is appropriate,t but don’t let him live long and die a peaceful death.t

7 “Treat fairlyt the sons of Barzillai of Gilead and provide for their needs,t because they helped met when I had to flee from your brother Absalom.
8 “Note well, you still have to contend with Shimei son of Gera, the Benjaminite from Bahurim,t who tried to call down upon me a horrible judgment when I went to Mahanaim.t He came down and met me at the Jordan, and I solemnly promisedt him by the Lord, ‘I will not strike you downt with the sword.’

9 But nows don’t treat him as if he were innocent. You are a wise man and you know how to handle him;t make sure he has a bloody death.”t
10 Then David passed awayt and was buried in the city of David.s

11 David reigned over Israel forty years; he reigned in Hebron seven years, and in Jerusalems thirty-three years.

Solomon Secures the Throne

12 Solomon sat on his father David’s throne, and his royal authorityt was firmly solidified.
13 Haggith’s son Adonijah visited Bathsheba, Solomon’s mother. She asked, “Do you come in peace?” He answered, “Yes.”t14 He added,t “I have something to say to you.” She replied, “Speak.”15 He said, “You know that the kingdomt was mine and all Israel considered me king.t But then the kingdom was given to my brother, for the Lord decided it should be his.t16 Now I’d like to ask you for just one thing. Please don’t refuse me.”t She said, “Go ahead and ask.”t17 He said, “Please ask King Solomon if he would give me Abishag the Shunammite as a wife, for he won’t refuse you.”t

18 Bathsheba replied, “That’s fine,t I’ll speak to the king on your behalf.”
19 So Bathsheba visited King Solomon to speak to him on Adonijah’s behalf. The king got up to greett her, bowed to her, and then sat on his throne. He ordered a throne to be brought for the king’s mother,t and she sat at his right hand.20 She said, “I would like to ask you for just one small favor.t Please don’t refuse me.”t He said,t “Go ahead and ask, my mother, for I would not refuse you.”21 She said, “Allow Abishag the Shunammite to be given to your brother Adonijah as a wife.”

22 King Solomon answered his mother, “Why just request Abishag the Shunammite for him?t Since he is my older brother, you should also request the kingdom for him, for Abiathar the priest, and for Joab son of Zeruiah!”
23 King Solomon then swore an oath by the Lord, “May God judge me severely,t if Adonijah does not pay for this request with his life!t24 Now, as certainly as the Lord lives (he who made me secure, allowed me to sit on my father David’s throne, and established a dynastyt for me as he promised), Adonijah will be executed today!”

25 King Solomon then sentt Benaiah son of Jehoiada, and he killed Adonijah.t
26 The king then told Abiathar the priest, “Go back to your propertyt in Anathoth. You deserve to die,t but today I will not kill you because you did carry the ark of the sovereign Lord before my father David and you suffered with my father through all his difficult times.”t

27 Solomon dismissed Abiathar from his position as priest of the Lord,t fulfilling the decree of judgment the Lord made in Shiloh against the family of Eli.t
28 When the news reached Joab (for Joab had supportedt Adonijah, although he had not supported Absalom), het ran to the tent of the Lord and grabbed hold of the horns of the altar.s29 When King Solomon heardt that Joab had run to the tent of the Lord and was right there beside the altar, he ordered Benaiah son of Jehoiada,t “Go, strike him down.”30 When Benaiah arrived at the tent of the Lord, he said to him, “The king says, ‘Come out!’” But he replied, “No, I will die here!” So Benaiah sent word to the king and reported Joab’s reply.t31 The king told him, “Do as he said! Strike him down and bury him. Take away from me and from my father’s familyt the guilt of Joab’s murderous, bloody deeds.t32 May the Lord punish him for the blood he shed;t behind my father David’s back he struck down and murdered with the sword two men who were more innocent and morally upright than het – Abner son of Ner, commander of Israel’s army, and Amasa son of Jether, commander of Judah’s army.33 May Joab and his descendants be perpetually guilty of their shed blood, but may the Lord give perpetual peace to David, his descendants, his family,t and his dynasty.”t34 So Benaiah son of Jehoiada went up and executed Joab;t he was buried at his home in the wilderness.

35 The king appointed Benaiah son of Jehoiada to take his place at the head oft the army, and the king appointed Zadok the priest to take Abiathar’s place.s
36 Next the king summonedt Shimei and told him, “Build yourself a house in Jerusalems and live there – but you may not leave there to go anywhere!t37 If you ever do leave and cross the Kidron Valley, know for sure that you will certainly die! You will be responsible for your own death.”t

38 Shimei said to the king, “My master the king’s proposal is acceptable.t Your servant will do as you say.”t So Shimei lived in Jerusalem for a long time.t
39 Three years later two of Shimei’s servants ran away to King Achish son of Maacah of Gath. Shimei was told, “Look, your servants are in Gath.”40 So Shimei got up, saddled his donkey, and went to Achish at Gath to find his servants; Shimei went and brought back his servants from Gath.41 When Solomon was told that Shimei had gone from Jerusalem to Gath and had then returned,42 the king summonedt Shimei and said to him, “You will recallt that I made you take an oath by the Lord, and I solemnly warned you, ‘If you ever leave and go anywhere,t know for sure that you will certainly die.’ You said to me, ‘The proposal is acceptable; I agree to it.’t43 Why then have you broken the oath you made before the Lord and disobeyed the order I gave you?”t44 Then the king said to Shimei, “You are well aware of the way you mistreated my father David.t The Lord will punish you for what you did.t45 But King Solomon will be empoweredt and David’s dynastyt will endure permanently before the Lord.”

46 The king then gave the order to Benaiah son of Jehoiada who went and executed Shimei.t
So Solomon took firm control of the kingdom.t