1 Královská 22
Lživý duch
1 Po tři roky se mezi Aramem a Izraelem neválčilo. 2 Třetího roku přijel izraelského krále navštívit judský král Jošafat. 3 Izraelský král řekl svým dvořanům: „Víte přece, že Rámot-gileád patří nám. Proč nic neděláme, abychom ho dobyli z rukou aramejského krále?“
4 Potom se zeptal Jošafata: „Půjdeš se mnou do války o Rámot-gileád?“
„Udělám to, co ty,“ odpověděl mu Jošafat. „Můj lid je jako tvůj, mí koně jako tví!“ 5 Jošafat ale izraelského krále ještě požádal: „Nejdříve se vyptej na slovo Hospodinovo.“
6 Izraelský král tedy shromáždil na čtyři sta proroků a ptal se jich: „Mám jít do války o Rámot-gileád, nebo ne?“
„Jdi,“ odpovídali, „a Pán je vydá králi do rukou!“
7 Jošafat ale naléhal: „To už tu není žádný Hospodinův prorok, abychom se zeptali jeho?“
8 „Vlastně tu jeden takový je,“ řekl izraelský král. „Skrze něj se lze ptát Hospodina, ale já ho nesnáším, protože mi neprorokuje nic dobrého, jen samé neštěstí. Je to Michajáš, syn Jimlův.“
„Tak by král neměl mluvit,“ odpověděl Jošafat.
9 Izraelský král tedy zavolal jednoho komorníka a rozkázal: „Rychle, Michajáše, syna Jimlova!“
10 Král Izraele a Jošafat, král Judy, seděli ve slavnostním rouchu na svých trůnech na prostranství u vchodu do samařské brány a všichni ti proroci prorokovali před nimi. 11 Cidkiáš, syn Kenaanův, si zhotovil železné rohy a prohlásil: „Toto praví Hospodin: Takhle utrkáš Aramejce k smrti!“
12 A všichni ti proroci prorokovali podobně: „Jdi na Rámot-gileád! Čeká tě úspěch! Hospodin ho králi vydá do rukou!“
13 Posel, který šel pro Michajáše, mu tedy radil: „Podívej se, všichni proroci jako jeden muž předpovídají králi dobré věci. Raději mluv jako oni. Řekni mu něco dobrého.“
14 „Jakože je živ Hospodin,“ odpověděl Michajáš, „budu mluvit jen to, co mi řekne Hospodin.“
15 A tak přišel ke králi.
Ten se ho zeptal: „Michajáši, máme jít do války o Rámot-gileád, nebo ne?“
„Jdi,“ odpověděl. „Čeká tě úspěch. Hospodin je králi vydá do rukou.“
16 Král ho však přerušil: „Kolikrát tě mám zapřísahat, abys mi v Hospodinově jménu neříkal nic než pravdu!“
17 Michajáš mu tedy řekl:
„Viděl jsem všechen Izrael
jak ovce po horách rozptýlen,
jak ovce bez svého pastýře.
Hospodin řekl mi: Pány nemají,
ať vrátí se domů každý v pokoji!“ 18 „Vždyť jsem ti to říkal,“ obrátil se izraelský král k Jošafatovi. „Neprorokuje mi nic dobrého, jen samé neštěstí.“
19 Michajáš ale pokračoval: „Nuže, slyš slovo Hospodinovo. Viděl jsem Hospodina sedícího na trůnu a všechen nebeský zástup po jeho pravici a levici. 20 Hospodin se ptal: ‚Kdo svede Achaba, aby vytáhl a padl u Rámot-gileádu?‘ Ten říkal to a ten zas ono. 21 Vtom vyšel duch, stanul před Hospodinem a řekl: ‚Já ho svedu.‘ Hospodin se zeptal: ‚Jak?‘ 22 a on odpověděl: ‚Vyjdu a budu lživým duchem v ústech všech jeho proroků.‘ Na to Hospodin řekl: ‚Ano, podaří se ti to; svedeš ho. Jdi a proveď to.‘
23 Nuže, pohleď – do úst všech těchto tvých proroků vložil Hospodin lživého ducha. Hospodin ti ale předpovídá neštěstí.“
24 Vtom vykročil Cidkiáš, syn Kenaanův, a udeřil Michajáše do tváře se slovy: „Kudy asi přešel Hospodinův duch ode mě, aby mluvil k tobě?“
25 „To uvidíš v den, kdy se ukryješ v nejzazším pokojíku!“ odpověděl mu Michajáš.
26 Nato izraelský král rozkázal: „Seberte Michajáše a odveďte ho k veliteli města Amonovi a princi Joašovi. 27 Řeknete: ‚Tak praví král: Tohoto muže vsaďte do vězení a odměřujte mu chleba a vodu, dokud se v pořádku nevrátím.‘“
28 Michajáš ale řekl: „Jestli se vrátíš v pořádku, nemluvil skrze mě Hospodin.“ A dodal: „Slyšte to, všichni lidé!“
29 Izraelský král pak s judským králem Jošafatem táhli na Rámot-gileád. 30 Izraelský král Jošafatovi řekl: „Já půjdu do bitvy v přestrojení, ty ale zůstaň v královském rouchu.“ A tak se král Izraele před bitvou přestrojil.
31 Aramejský král rozkázal svým dvaatřiceti vozatajům: „Nebojujte s malým ani velkým, jedině s králem Izraele!“ 32 Když potom vozatajové uviděli Jošafata, řekli si: „To je určitě izraelský král.“ Obrátili se tedy, aby ho napadli. Když ale Jošafat vykřikl, 33 vozatajové poznali, že to není izraelský král, a nechali ho být.
34 Někdo tehdy náhodně vystřelil z luku a zasáhl izraelského krále mezi pláty a pancíř. „Zpátky!“ rozkázal král svému vozatajovi. „Odvez mě z boje! Jsem raněn!“ 35 Bitva ale zuřila celý den, a tak král musel zůstat před Aramejci podepřen na svém voze. Krev crčící z jeho rány plnila vůz, dokud večer nezemřel. 36 Při západu slunce se nad bojištěm neslo volání: „Všichni domů, každý do své vlasti!“
37 Král byl mrtev. Přivezli ho do Samaří, kde ho pohřbili. 38 Když myli jeho vůz v samařském rybníku, kde se koupou nevěstky, jeho krev chlemtali psi, přesně tak, jak řekl Hospodin.
39 Ostatní Achabovy skutky – co všechno vykonal, jaký postavil palác vykládaný slonovinou a jaká všechna města vystavěl – o tom se, jak známo, píše v Kronice izraelských králů. 40 Tak Achab ulehl ke svým otcům a místo něj začal kralovat Achaziáš.
Jošafat, král judský
41 Jošafat, syn Asův, začal kralovat nad Judou ve čtvrtém roce izraelského krále Achaba. 42 Jošafat se ujal království v pětatřiceti letech a kraloval v Jeruzalémě dvacet pět let. Jeho matka se jmenovala Azuba, dcera Šilchiho. 43 Plně se držel cesty svého otce Asy a nepřestával dělat, co je v Hospodinových očích správné. 44 Pouze obětní výšiny nebyly odstraněny, a tak lid nadále obětoval a pálil kadidlo na výšinách.
45 Jošafat uzavřel mír s izraelským králem. 46 Ostatní Jošafatovy skutky – jak byl udatný a jak bojoval – o tom se, jak známo, píše v Kronice judských králů. 47 Vymýtil ze země zbytky modlářské prostituce, které přetrvaly vládu jeho otce Asy.
48 V Edomu tehdy neměli krále, vládl tam místodržitel. 49 Jošafat vybudoval zámořské loďstvo, aby se vydalo do Ofiru pro zlato. Z cesty ale sešlo, protože lodě ztroskotaly v Ecjon-geberu.
50 Achaziáš, syn Achabův, nabídl Jošafatovi: „Ať spolu s tvými služebníky jedou na lodích i mí služebníci.“ Jošafat ale nechtěl.
51 Potom Jošafat ulehl ke svým otcům a byl pochován ke svým předkům ve městě svého otce Davida. Místo něj pak začal kralovat jeho syn Jehoram.
Achaziáš, král izraelský
52 V sedmnáctém roce judského krále Jošafata začal nad Izraelem kralovat Achaziáš, syn Achabův. Kraloval nad Izraelem v Samaří dva roky. 53 Páchal, co je v Hospodinových očích zlé, a držel se cesty svého otce a své matky i cesty Jeroboáma, syna Nebatova, který svedl Izrael k hříchu. 54 Sloužil Baalovi, klaněl se mu a popouzel Hospodina, Boha Izraele, přesně jako jeho otec.
1 Kings 22
Ahab Dies in Battle
1 There was no war between Syria and Israel for three years.t2 In the third year King Jehoshaphat of Judah came down to visitt the king of Israel.3 The king of Israel said to his servants, “Surely you recognize that Ramoth Gilead belongs to us, though we are hesitant to reclaim it from the king of Syria.”t4 Then he said to Jehoshaphat, “Will you go with me to attack Ramoth Gilead?” Jehoshaphat replied to the king of Israel, “I will support you; my army and horses are at your disposal.”t5 Then Jehoshaphat added,t “First seek an oracle from the Lord.”t6 So the king of Israel assembled about four hundred prophets and asked them, “Should I attack Ramoth Gilead or not?”t They said, “Attack! The sovereign onet will hand it over to the king.”7 But Jehoshaphat asked, “Is there not a prophet of the Lord still here, that we may ask him?”8 The king of Israel answered Jehoshaphat, “There is still one man through whom we can seek the Lord’s will.t But I despiset him because he does not prophesy prosperity for me, but disaster. His name is Micaiah son of Imlah.t Jehoshaphat said, “The king should not say such things.”
9 The king of Israel summoned an official and said, “Quickly bring Micaiah son of Imlah.”
10 Now the king of Israel and King Jehoshaphat of Judah were sitting on their respective thrones,t dressed in their robes, at the threshing floor at the entrance of the gate of Samaria.s All the prophets were prophesying before them.11 Zedekiah son of Kenaanah made iron horns and said, “This is what the Lord says, ‘With these you will gore Syria until they are destroyed.’”12 All the prophets were prophesying the same, saying, “Attack Ramoth Gilead! You will succeed; the Lord will hand it over to the king.”13 Now the messenger who went to summon Micaiah said to him, “Look, the prophets are in complete agreement that the king will succeed.t Your words must agree with theirs; you must predict success.”t
14 But Micaiah said, “As certainly as the Lord lives, I will say what the Lord tells me to say.”
15 When he came before the king, the king asked him, “Micaiah, should we attack Ramoth Gilead or not?” He answered him, “Attack! You will succeed; the Lord will hand it over to the king.”s16 The king said to him, “How many times must I make you solemnly promise int the name of the Lord to tell me only the truth?”17 Micaiaht said, “I saw all Israel scattered on the mountains like sheep that have no shepherd. Then the Lord said, ‘They have no master. They should go home in peace.’”18 The king of Israel said to Jehoshaphat, “Didn’t I tell you he does not prophesy prosperity for me, but disaster?”19 Micaiaht said, “That being the case, hear the word of the Lord. I saw the Lord sitting on his throne, with all the heavenly assembly standing on his right and on his left.20 The Lord said, ‘Who will deceive Ahab, so he will attack Ramoth Gilead and diet there?’ One said this and another that.21 Then a spiritt stepped forward and stood before the Lord. He said, ‘I will deceive him.’ The Lord asked him, ‘How?’22 He replied, ‘I will go out and be a lying spirit in the mouths of all his prophets.’ The Lordt said, ‘Deceive and overpower him.t Go out and do as you have proposed.’23 So now, look, the Lord has placed a lying spirit in the mouths of all these prophets of yours; but the Lord has decreed disaster for you.”24 Zedekiah son of Kenaanah approached, hit Micaiah on the jaw, and said, “Which way did the Lord’s spirit go when he went from me to speak to you?”25 Micaiah replied, “Look, you will see in the day when you go into an inner room to hide.”26 Then the king of Israel said, “Take Micaiah and return him to Amon the city official and Joash the king’s son.27 Say, ‘This is what the king says, “Put this man in prison. Give him only a little bread and watert until I safely return.”’”t
28 Micaiah said, “If you really do safely return, then the Lord has not spoken through me.” Then he added, “Take note,t all you people.”
29 The king of Israel and King Jehoshaphat of Judah attacked Ramoth Gilead.30 The king of Israel said to Jehoshaphat, “I will disguise myself and then entert into the battle; but you wear your royal robes.” So the king of Israel disguised himself and then entered into the battle.31 Now the king of Syria had ordered his thirty-two chariot commanders, “Do not fight common soldiers or high-ranking officers;t fight only the king of Israel.”32 When the chariot commanders saw Jehoshaphat, they said, “He must be the king of Israel.” So they turned and attacked him, but Jehoshaphat cried out.33 When the chariot commanders realized he was not the king of Israel, they turned away from him.34 Now an archer shot an arrow at random,t and it struck the king of Israel between the plates of his armor. The kingt ordered his charioteer, “Turn around and take me from the battle line,t because I’m wounded.”35 While the battle raged throughout the day, the king stood propped up in his chariot opposite the Syrians. He died in the evening; the blood from the wound ran down into the bottom of the chariot.36 As the sun was setting, a cry went through the camp, “Each one should return to his city and to his homeland.”37 So the king died and was taken to Samaria, where they buried him.t
38 They washed off the chariot at the pool of Samaria (this was where the prostitutes bathed);t dogs licked his blood, just as the Lord had said would happen.t
39 The rest of the events of Ahab’s reign, including a record of his accomplishments and how he built a luxurious palace and various cities, are recorded in the scroll called the Annals of the Kings of Israel.t
40 Ahab passed away.t His son Ahaziah replaced him as king.
Jehoshaphat’s Reign over Judah
41 In the fourth year of King Ahab’s reign over Israel, Asa’s son Jehoshaphat became king over Judah.42 Jehoshaphat was thirty-five years old when he became king and he reigned for twenty-five years in Jerusalem.s His mother was Azubah, the daughter of Shilhi.43 He followed in his father Asa’s footsteps and was careful to do what the Lord approved.t(22:44)sssssss However, the high places were not eliminated; the people continued to offer sacrifices and burn incense on the high places.
44 Jehoshaphat was also at peace with the king of Israel.
45 The rest of the events of Jehoshaphat’s reign, including his successes and military exploits, are recorded in the scroll called the Annals of the Kings of Judah.t46 He removed from the land any male cultic prostitutes who had managed to survive the reign of his father Asa.ts47 There was no king in Edom at this time; a governor ruled.48 Jehoshaphat built a fleet of large merchant shipst to travel to Ophir for gold, but they never made the voyage because they were shipwrecked in Ezion Geber.
49 Then Ahaziah son of Ahab said to Jehoshaphat, “Let my sailors join yours in the fleet,”t but Jehoshaphat refused.
50 Jehoshaphat passed awayt and was buried with his ancestors in the city of his ancestort David. His son Jehoram replaced him as king.
Ahaziah’s Reign over Israel
51 In the seventeenth year of King Jehoshaphat’s reign over Judah, Ahab’s son Ahaziah became king over Israel in Samaria.s He ruled for two years over Israel.52 He did evil in the sight oft the Lord and followed in the footstepst of his father and mother; like Jeroboam son of Nebat, he encouraged Israel to sin.t
53 He worshiped and bowed down to Baal,t angering the Lord God of Israel just as his father had done.t