1 Královská 22

1 Nebylo pak za tři léta války mezi Syrskými a Izraelskými.2 I stalo se léta třetího, přijel Jozafat král Judský k králi Izraelskému.3 Mluvil pak byl král Izraelský služebníkům svým: Víte-li, že naše bylo Rámot Galád, a my zanedbáváme vzíti ho zase z moci krále Syrského?4 Pročež řekl Jozafatovi: Potáhneš-li se mnou na vojnu proti Rámot Galád? Odpověděl Jozafat králi Izraelskému: Jako jsem já, tak jsi ty, jako lid můj, tak lid tvůj, jako koni moji, tak koni tvoji.5 Řekl také Jozafat králi Izraelskému: Vzeptej se dnes medle na slovo Hospodinovo.6 I shromáždil král Izraelský proroků okolo čtyř set mužů a řekl jim: Mám-li táhnouti na vojnu proti Rámot Galád, či tak nechati? I řekli: Táhni, nebo dá je Pán v ruku krále.7 Tedy řekl Jozafat: Což není zde již žádného proroka Hospodinova, abychom se ho zeptali?8 Na to řekl král Izraelský Jozafatovi: Ještěť jest muž jeden, skrze něhož bychom se mohli poraditi s Hospodinem, ale já ho nenávidím, proto že mi dobrého neprorokuje, než zlé, Micheáš syn Jemlův. Ale Jozafat řekl: Nechť tak nemluví král.9 Protož povolav král Izraelský komorníka jednoho, řekl: Přiveď sem rychle Micheáše syna Jemlova.10 (Mezi tím král Izraelský a Jozafat král Judský, jeden každý na stolici své, odění jsouce rouchem, seděli v placu u vrat brány Samařské, a všickni proroci prorokovali před nimi.11 Sedechiáš pak syn Kenanův udělal sobě byl rohy železné a řekl: Takto praví Hospodin: Těmito trkati budeš Syrské, dokudž nepohubíš jich.12 Takž podobně i jiní všickni proroci prorokovali, řkouce: Jeď do Rámot Galád, a šťastněť se povede; nebo dá je Hospodin v ruku královu.)13 V tom posel ten, kterýž šel, aby zavolal Micheáše, mluvil jemu, řka: Aj, nyní slova proroků jedněmi ústy předpovídají dobré věci králi. Medle, buď řeč tvá jako řeč kterého z nich, a mluv dobré věci.14 Tedy řekl Micheáš: Živť jest Hospodin, že což mi koli řekne Hospodin, to mluviti budu.

15 A když přišel k králi, řekl jemu král: Micheáši, máme-li jeti na vojnu proti Rámot Galád, či tak nechati? Kterýž řekl jemu: Jeď a šťastněť se povede, nebo dá je Hospodin v ruku krále.16 I řekl jemu král: I kolikrátž tě mám přísahou zavazovati, abys mi nemluvil než pravdu ve jménu Hospodinovu?17 Protož řekl: Viděl jsem všecken lid Izraelský rozptýlený po horách jako ovce, kteréž nemají pastýře; nebo řekl Hospodin: Nemají pána tito, navrať se jeden každý do domu svého v pokoji.18 I řekl král Izraelský Jozafatovi: Zdaližť jsem neřekl, že mi nebude prorokovati dobrého, ale zlé?19 Řekl dále: Z té příčiny slyš slovo Hospodinovo: Viděl jsem Hospodina sedícího na stolici své, a všecko vojsko nebeské stojící po pravici jeho i po levici jeho.20 I řekl Hospodin: Kdo oklamá Achaba, aby vytáhl a padl u Rámot Galád? A když pravil ten toto, a jiný pravil jiné,21 Tožť vyšel jakýsi duch, a postaviv se před Hospodinem, řekl: Já ho oklamám. Hospodin pak řekl jemu: Jakým způsobem?22 Odpověděl: Vyjdu a budu duchem lživým v ústech všech proroků jeho. Kterýžto řekl: Oklamáš a dovedeš toho; vyjdiž a učiň tak.23 Protož, aj, jižtě dal Hospodin ducha lživého v ústa všech proroků tvých těchto, ješto však Hospodin mluvil zlé proti tobě.24 Tedy přistoupiv Sedechiáš syn Kenanův, dal Micheášovi poliček a řekl: Kudyže odšel duch Hospodinův ode mne, aby mluvil tobě?25 Odpověděl Micheáš: Aj, uzříš v ten den, když vejdeš do nejtajnějšího pokoje, abys se skryl.26 I řekl král Izraelský: Jmi Micheáše, a doveď ho k Amonovi knížeti města, a k Joasovi synu královu.27 A řekneš: Takto praví král: Dejte tohoto do žaláře, a dávejte mu jísti maličko chleba a maličko vody, dokudž se nenavrátím v pokoji.28 Ale Micheáš řekl: Jestliže ty se navrátíš v pokoji, tedyť nemluvil skrze mne Hospodin. Přes to řekl: Slyštež to všickni lidé!

29 A tak táhl král Izraelský, a Jozafat král Judský proti Rámot Galád.30 I řekl král Izraelský Jozafatovi: Změním já se, když půjdu k bitvě, ale ty oblec se v roucho své. I změnil se král Izraelský a jel k bitvě.31 Král pak Syrský přikázal třidcíti dvěma svým hejtmanům nad vozy, a řekl: Nebojujte proti malému ani proti velikému, než proti samému králi Izraelskému.32 I stalo se, když uzřeli hejtmané nad vozy Jozafata, řekli: Jistě král Izraelský jest. I obrátili se proti němu, aby bojovali. Tedy zkřikl Jozafat.33 V tom když uzřeli hejtmané nad vozy, že on není král Izraelský, obrátili se od něho.34 Muž pak jeden střelil z lučiště náhodou, a postřelil krále Izraelského, kdež se pancíř spojuje. Pročež řekl vozkovi svému: Obrať se a vyvez mne z vojska, nebo jsem nemocen.35 I rozmohla se bitva v ten den. Král pak stál na voze proti Syrským; potom umřel u večer, a tekla krev z rány do vozu.36 I volal biřic po vojště, když již slunce zapadlo, řka: Jeden každý do města svého, a jeden každý do země své navrať se.

37 Umřel tedy král a dovezen jest do Samaří, i pochovali ho v Samaří.38 A když pohřížen byl vůz v rybníku Samařském, střebali psi krev jeho, též když umývali zbroj jeho, vedlé řeči Hospodinovy, kterouž byl mluvil.39 Jiné pak věci Achabovy, a cožkoli činil, i jaký dům z kostí slonových vystavěl, i všecka města, kteráž vzdělal, o tom zapsáno jest v knize o králích Izraelských.40 A tak usnul Achab s otci svými, a kraloval Ochoziáš syn jeho místo něho.

41 Jozafat pak syn Azy počal kralovati nad Judou léta čtvrtého Achaba, krále Izraelského.42 A byl Jozafat ve třidcíti pěti letech, když počal kralovati, a dvadceti pět let kraloval nad Jeruzalémem, jehož matky jméno bylo Azuba, dcera Silchi.43 I chodil po vší cestě Azy otce svého, aniž se od ní uchýlil, čině, což dobrého bylo před oblíčejem Hospodinovým.44 Toliko poněvadž výsostí nezkazili, ještě lid obětoval a kadil na těch výsostech.45 Všel také v pokoj král Jozafat s králem Izraelským.46 Jiné pak věci Jozafatovy, i síla jeho, kterouž prokazoval a kterouž bojoval, zapsány jsou v knize o králích Judských.47 Ten ostatky ohyzdných sodomářů, kteříž ještě pozůstali za dnů Azy otce jeho, vyplénil z země.48 Tehdáž nebylo žádného krále v zemi Idumejské, hejtmana měli místo krále.49 I nadělal Jozafat lodí mořských, aby jeli do Ofir pro zlato. Ale nejeli, nebo polámaly se lodí v Aziongaber.

50 Řekl byl také Ochoziáš syn Achabův Jozafatovi: Nechť jedou služebníci moji s služebníky tvými na lodech. Ale Jozafat nechtěl.

51 I usnul Jozafat s otci svými, a pochován jest s otci svými v městě Davida otce svého; kraloval pak Joram syn jeho místo něho.52 Ochoziáš syn Achabův počal kralovati nad Izraelem v Samaří, léta sedmnáctého Jozafata krále Judského, a kraloval nad Izraelem dvě létě.53 Nebo činil zlé věci před oblíčejem Hospodinovým, a chodil po cestě otce svého a po cestě matky své, i po cestě Jeroboáma syna Nebatova, kterýž přivodil k hřešení lid Izraelský. [ (I Kings 22:54) Sloužil také Bálovi a klaněl se jemu, čímž popudil k hněvu Hospodina Boha Izraelského vedlé toho všeho, což činil otec jeho. ]

1 Kings 22

Ahab Dies in Battle

1 There was no war between Syria and Israel for three years.t2 In the third year King Jehoshaphat of Judah came down to visitt the king of Israel.3 The king of Israel said to his servants, “Surely you recognize that Ramoth Gilead belongs to us, though we are hesitant to reclaim it from the king of Syria.”t4 Then he said to Jehoshaphat, “Will you go with me to attack Ramoth Gilead?” Jehoshaphat replied to the king of Israel, “I will support you; my army and horses are at your disposal.”t5 Then Jehoshaphat added,t “First seek an oracle from the Lord.”t6 So the king of Israel assembled about four hundred prophets and asked them, “Should I attack Ramoth Gilead or not?”t They said, “Attack! The sovereign onet will hand it over to the king.”7 But Jehoshaphat asked, “Is there not a prophet of the Lord still here, that we may ask him?”8 The king of Israel answered Jehoshaphat, “There is still one man through whom we can seek the Lord’s will.t But I despiset him because he does not prophesy prosperity for me, but disaster. His name is Micaiah son of Imlah.t Jehoshaphat said, “The king should not say such things.”

9 The king of Israel summoned an official and said, “Quickly bring Micaiah son of Imlah.”
10 Now the king of Israel and King Jehoshaphat of Judah were sitting on their respective thrones,t dressed in their robes, at the threshing floor at the entrance of the gate of Samaria.s All the prophets were prophesying before them.11 Zedekiah son of Kenaanah made iron horns and said, “This is what the Lord says, ‘With these you will gore Syria until they are destroyed.’”12 All the prophets were prophesying the same, saying, “Attack Ramoth Gilead! You will succeed; the Lord will hand it over to the king.”13 Now the messenger who went to summon Micaiah said to him, “Look, the prophets are in complete agreement that the king will succeed.t Your words must agree with theirs; you must predict success.”t

14 But Micaiah said, “As certainly as the Lord lives, I will say what the Lord tells me to say.”
15 When he came before the king, the king asked him, “Micaiah, should we attack Ramoth Gilead or not?” He answered him, “Attack! You will succeed; the Lord will hand it over to the king.”s16 The king said to him, “How many times must I make you solemnly promise int the name of the Lord to tell me only the truth?”17 Micaiaht said, “I saw all Israel scattered on the mountains like sheep that have no shepherd. Then the Lord said, ‘They have no master. They should go home in peace.’”18 The king of Israel said to Jehoshaphat, “Didn’t I tell you he does not prophesy prosperity for me, but disaster?”19 Micaiaht said, “That being the case, hear the word of the Lord. I saw the Lord sitting on his throne, with all the heavenly assembly standing on his right and on his left.20 The Lord said, ‘Who will deceive Ahab, so he will attack Ramoth Gilead and diet there?’ One said this and another that.21 Then a spiritt stepped forward and stood before the Lord. He said, ‘I will deceive him.’ The Lord asked him, ‘How?’22 He replied, ‘I will go out and be a lying spirit in the mouths of all his prophets.’ The Lordt said, ‘Deceive and overpower him.t Go out and do as you have proposed.’23 So now, look, the Lord has placed a lying spirit in the mouths of all these prophets of yours; but the Lord has decreed disaster for you.”24 Zedekiah son of Kenaanah approached, hit Micaiah on the jaw, and said, “Which way did the Lord’s spirit go when he went from me to speak to you?”25 Micaiah replied, “Look, you will see in the day when you go into an inner room to hide.”26 Then the king of Israel said, “Take Micaiah and return him to Amon the city official and Joash the king’s son.27 Say, ‘This is what the king says, “Put this man in prison. Give him only a little bread and watert until I safely return.”’”t

28 Micaiah said, “If you really do safely return, then the Lord has not spoken through me.” Then he added, “Take note,t all you people.”
29 The king of Israel and King Jehoshaphat of Judah attacked Ramoth Gilead.30 The king of Israel said to Jehoshaphat, “I will disguise myself and then entert into the battle; but you wear your royal robes.” So the king of Israel disguised himself and then entered into the battle.31 Now the king of Syria had ordered his thirty-two chariot commanders, “Do not fight common soldiers or high-ranking officers;t fight only the king of Israel.”32 When the chariot commanders saw Jehoshaphat, they said, “He must be the king of Israel.” So they turned and attacked him, but Jehoshaphat cried out.33 When the chariot commanders realized he was not the king of Israel, they turned away from him.34 Now an archer shot an arrow at random,t and it struck the king of Israel between the plates of his armor. The kingt ordered his charioteer, “Turn around and take me from the battle line,t because I’m wounded.”35 While the battle raged throughout the day, the king stood propped up in his chariot opposite the Syrians. He died in the evening; the blood from the wound ran down into the bottom of the chariot.36 As the sun was setting, a cry went through the camp, “Each one should return to his city and to his homeland.”37 So the king died and was taken to Samaria, where they buried him.t

38 They washed off the chariot at the pool of Samaria (this was where the prostitutes bathed);t dogs licked his blood, just as the Lord had said would happen.t
39 The rest of the events of Ahab’s reign, including a record of his accomplishments and how he built a luxurious palace and various cities, are recorded in the scroll called the Annals of the Kings of Israel.t

40 Ahab passed away.t His son Ahaziah replaced him as king.

Jehoshaphat’s Reign over Judah

41 In the fourth year of King Ahab’s reign over Israel, Asa’s son Jehoshaphat became king over Judah.42 Jehoshaphat was thirty-five years old when he became king and he reigned for twenty-five years in Jerusalem.s His mother was Azubah, the daughter of Shilhi.43 He followed in his father Asa’s footsteps and was careful to do what the Lord approved.t(22:44)sssssss However, the high places were not eliminated; the people continued to offer sacrifices and burn incense on the high places.

44 Jehoshaphat was also at peace with the king of Israel.
45 The rest of the events of Jehoshaphat’s reign, including his successes and military exploits, are recorded in the scroll called the Annals of the Kings of Judah.t46 He removed from the land any male cultic prostitutes who had managed to survive the reign of his father Asa.ts47 There was no king in Edom at this time; a governor ruled.48 Jehoshaphat built a fleet of large merchant shipst to travel to Ophir for gold, but they never made the voyage because they were shipwrecked in Ezion Geber.

49 Then Ahaziah son of Ahab said to Jehoshaphat, “Let my sailors join yours in the fleet,”t but Jehoshaphat refused.

50 Jehoshaphat passed awayt and was buried with his ancestors in the city of his ancestort David. His son Jehoram replaced him as king.

Ahaziah’s Reign over Israel

51 In the seventeenth year of King Jehoshaphat’s reign over Judah, Ahab’s son Ahaziah became king over Israel in Samaria.s He ruled for two years over Israel.52 He did evil in the sight oft the Lord and followed in the footstepst of his father and mother; like Jeroboam son of Nebat, he encouraged Israel to sin.t

53 He worshiped and bowed down to Baal,t angering the Lord God of Israel just as his father had done.t