2 Samuel 1
Zpráva o Saulově smrti
1 Saul byl už mrtev, když se David po porážce Amalekitů vrátil do Ciklagu, kde strávil dva dny. 2 Třetího dne dorazil nějaký muž ze Saulova tábora. Měl roztržený oděv a na hlavě hlínu. Přišel k Davidovi, padl na zem a poklonil se.
3 „Odkud jdeš?“ zeptal se David.
„Unikl jsem z izraelského tábora,“ zněla odpověď.
4 „Pověz mi, co se stalo?“ ptal se David.
„Muži utekli z boje. Mnoho jich padlo a zemřelo. Také Saul a jeho syn Jonatan zemřeli,“ odpověděl muž.
5 „Jak víš, že zemřel Saul a jeho syn Jonatan?“ zeptal se David mladíka, který mu to oznamoval.
6 Mladík odpověděl: „Náhodou jsem byl v pohoří Gilboa, když vtom jsem uviděl Saula, jak se opírá o kopí. Vozy a jezdci už ho doháněli, 7 a tak se rozhlédl, a když mě uviděl, zavolal na mě. ‚Ano, pane?‘ odpověděl jsem 8 a on se mě zeptal: ‚Kdo jsi?‘ Odpověděl jsem: ‚Amalekovec‘ 9 a on mi řekl: ‚Pojď sem a dobij mě. Smrt mě má ve spárech, ale život mě ještě neopouští.‘ 10 A tak jsem šel k němu a zabil ho. Bylo mi jasné, že své zranění nepřežije. Vzal jsem mu z hlavy korunu a z paže náramek a přinesl jsem ti to sem, můj pane.“
11 David vzal své roucho a roztrhl je, stejně jako všichni, kdo byli s ním. 12 Truchlili, naříkali a postili se až do večera kvůli Saulovi a jeho synu Jonatanovi, kvůli Hospodinovu vojsku a kvůli domu Izraele, že padli mečem.
13 Potom se David mladíka, který mu přinesl tu zprávu, zeptal: „Odkud že jsi?“
„Jsem syn jednoho amalekovského přistěhovalce,“ odpověděl.
14 „A to ses nebál vztáhnout ruku a zabít Hospodinova pomazaného?!“ řekl mu na to David. 15 Tehdy zavolal na jednoho z mládenců: „Pojď sem, zabij ho!“ A tak ho udeřil, až zemřel. 16 Ještě předtím mu David řekl: „Tvá krev na tvou hlavu! Vlastními ústy jsi na sebe řekl: To já jsem zabil Hospodinova pomazaného.“
Jak padli hrdinové
17 David pak nad Saulem a jeho synem Jonatanem zpíval tento žalozpěv 18 a přikázal, aby se synové Judy učili tuto Píseň luku. Takto je zapsána v Knize Upřímného: 19 Ach, Izraeli, tvá ozdoba
zabita leží na tvých výšinách!
Jak padli hrdinové! 20 Ať se to v Gatu nikdo nedozví,
ať to neohlašují v aškelonských ulicích,
ať se neradují filištínské dcery,
ať nejásají dcery neobřezaných! 21 Svahy Gilboa, ano, vy –
deště a rosy buďte zbaveny!
Ať už se nenajde pole úrodné
tam, kde štít hrdinů byl pohaněn,
štít Saulův, již nepomazán olejem! 22 Bez krve raněných,
bez tuku udatných
luk Jonatanův se nevracel,
ani meč Saulův, než býval nasycen. 23 Saule a Jonatane,
v životě druhové milí,
ve smrti nejste rozloučeni,
rychlejší než orli, silnější než lvi! 24 Dcery izraelské,
oplakávejte Saula –
šatil vás vzácným šarlatem
a krášlil šperky ze zlata. 25 Jak padli hrdinové vprostřed boje!
Na tvých výšinách proboden Jonatan! 26 Teskním po tobě, Jonatane, bratře –
jak jsem tě miloval!
Tvá láska ke mně byla úžasná,
vzácnější nežli láska žen. 27 Jak padli hrdinové,
jak zmařena zbroj válečná!
2 Samuel 1
David Learns of the Deaths of Saul and Jonathan
1 After the death of Saul,s when David had returned from defeating the Amalekites,s he stayed at Ziklags for two days.
2 On the third day a man arrived from the camp of Saul with his clothes torn and dirt on his head.s When he approached David, the mant threw himself to the ground.t
3 David asked him, “Where are you coming from?” He replied, “I have escaped from the camp of Israel.”4 David inquired, “How were things going?t Tell me!” He replied, “The people fled from the battle and many of themt fell dead.t Even Saul and his son Jonathan are dead!”5 David said to the young mant who was telling him this, “How do you know that Saul and his son Jonathan are dead?”s6 The young man who was telling him thiss said, “I just happened to be on Mount Gilboa and came across Saul leaning on his spear for support. The chariots and leaders of the horsemen were in hot pursuit of him.7 When he turned around and saw me, he called out to me. I answered, ‘Here I am!’8 He asked me, ‘Who are you?’ I told him, ‘I’ms an Amalekite.’9 He said to me, ‘Stand over me and finish me off!t I’m very dizzy,t even though I’m still alive.’t
10 So I stood over him and put him to death, since I knew that he couldn’t live in such a condition.t Then I took the crown which was on his head and thes bracelet which was on his arm. I have brought them here to my lord.”s
11 David then grabbed his own clothess and tore them, as did all the men who were with him.
12 They lamented and wept and fasted until evening because Saul, his son Jonathan, the Lord’s people, and the house of Israel had fallen by the sword.
13 David said to the young man who told this to him, “Where are you from?” He replied, “I am an Amalekite, the son of a resident foreigner.”t14 David replied to him, “How is it that you were not afraid to reach out your hand to destroy the Lord’s anointed?”15 Then David called one of the soldierst and said, “Come here and strike him down!” So he struck him down, and he died.
16 David said to him, “Your blood be on your own head! Your own mouth has testified against you, saying ‘I have put the Lord’s anointed to death.’”
David’s Tribute to Saul and Jonathan
17 Then David chanted this lament over Saul and his son Jonathan.
18 (He gave instructions that the people of Judah should be taught “The Bow.”t Indeed, it is written down in the Book of Yashar.)s
19 The beautys of Israel lies slain on your high places!
How the mighty have fallen!
20 Don’t report it in Gath,
don’t spread the news in the streets of Ashkelon,s
or the daughters of the Philistines will rejoice,
the daughters of the uncircumcised will celebrate!
21 O mountains of Gilboa,
may there be no dew or rain on you, nor fields of grain offerings!s
For it was there that the shield of warriors was defiled;t
the shield of Saul lies neglected without oil.s
22 From the blood of the slain, from the fat of warriors,
the bow of Jonathan was not turned away.
The sword of Saul never returnedt empty.
23 Saul and Jonathan were greatly lovedt during their lives,
and not even in their deaths were they separated.
They were swifter than eagles, stronger than lions.
24 O daughters of Israel, weep over Saul,
who clothed you in scarlets as well as jewelry,
who put gold jewelry on your clothes.
25 How the warriors have fallen
in the midst of battle!
Jonathan lies slain on your high places!
26 I grieve over you, my brother Jonathan!
You were very dear to me.
Your love was more special to me than the love of women.
27 How the warriors have fallen!
The weapons of wars are destroyed!