2 Samuel 24

1 Tedy opět prchlivost Hospodinova popudila se proti Izraelovi; nebo byl ponukl satan Davida na ně, řka: Jdi, sečti lid Izraelský a Judský.2 Protož řekl král Joábovi, hejtmanu vojska svého: Projdi i hned všecka pokolení Izraelská od Dan až k Bersabé, a sečtěte lid, abych věděl počet jeho.3 Ale Joáb řekl králi: Přidejž Hospodin Bůh tvůj k lidu, jakž ho koli mnoho, stokrát více, a to aby oči pána mého krále viděly. Ale proč pán můj král jest toho tak žádostiv?4 A však přemohla řeč králova Joába i knížata vojska. Protož vyšel Joáb a knížata vojska od tváři královy, aby sečtli lid Izraelský.

5 A přepravivše se přes Jordán, položili se při Aroer po pravé straně města, kteréž jest u prostřed potoka Gád, a při Jazer.6 Potom přišli do Galád a do země dolejší nové, odkudž šli do Dan Jáhan a do okolí Sidonského.7 Přišli také ku pevnosti Týru, a ke všem městům Hevejských a Kananejských; odkudž šli na poledne země Judské do Bersabé.8 A když schodili všecku zemi, přišli po přeběhnutí devíti měsíců a dvadcíti dní do Jeruzaléma.9 I dal Joáb počet sečteného lidu králi. Bylo pak lidu Izraelského osmkrát sto tisíc mužů silných, kteříž mohli vytrhnouti meč k bitvě. Mužů také Judských pětkrát sto tisíc.

10 Potom padlo to těžce na srdce Davidovi, když již sečtl lid. I řekl David Hospodinu: Zhřešilť jsem těžce, že jsem to učinil, ale nyní, ó Hospodine, odejmi, prosím, nepravost služebníka svého, nebť jsem velmi bláznivě učinil.11 Když pak vstal David ráno, stalo se slovo Hospodinovo k Gádovi proroku, vidoucímu Davidovu, řkoucí:12 Jdi a rci Davidovi: Toto praví Hospodin: Trojíť věci podávám, vyvol sobě jednu z nich, kteroužť bych učinil.13 Protož přišed Gád k Davidovi, oznámil mu to, a řekl jemu: Chceš-li, aby přišel na tebe hlad za sedm let v zemi tvé? čili abys za tři měsíce utíkal před nepřátely svými, a oni aby tě honili? čili aby za tři dni byl mor v zemi tvé? Pomysliž spěšně, a viz, jakou mám odpověd dáti tomu, kterýž mne poslal.14 I řekl David k Gádovi: Úzkostmi sevřín jsem náramně; nechať, prosím, upadneme v ruku Hospodinovu, neboť jsou mnohá slitování jeho, jediné ať v ruce lidské neupadám.

15 A tak uvedl Hospodin mor na Izraele od jitra až do času uloženého, a zemřelo jich z lidu od Dan až do Bersabé sedmdesáte tisíc mužů.16 A když vztáhl anděl ruku svou na Jeruzalém, aby hubil jej, litoval Hospodin toho zlého, a řekl andělu, kterýž hubil lid: Dostiť jest, již přestaň. Anděl pak Hospodinův byl u humna Aravny Jebuzejského.17 I mluvil David Hospodinu, když uzřel anděla, an bije lid, a řekl: Aj, já jsem zhřešil, a já jsem neprávě učinil, ale tito, jsouce jako ovce, co učinili? Nechť jest, prosím, ruka tvá proti mně a proti domu otce mého.

18 Potom navrátiv se Gád k Davidovi v ten den, řekl jemu: Vstup a vzdělej Hospodinu oltář na humně Aravny Jebuzejského.19 I šel David vedlé řeči Gádovy, jakož byl přikázal Hospodin.20 A vyhlédaje Aravna, uzřel krále s služebníky jeho, an jdou k němu; protož vyšed Aravna, poklonil se králi tváří svou až k zemi.21 I řekl Aravna: Proč přišel pán můj král k služebníku svému? Odpověděl David: Abych koupil od tebe humno toto, na němž bych vzdělal oltář Hospodinu, aby přestala rána tato v lidu.22 Opět řekl Aravna Davidovi: Nechť vezme a obětuje pán můj král, což se mu za dobré vidí. Aj, teď volové k oběti zápalné, a smyky vozové i přípravy volů na drva.23 Všecky ty věci dával králík Aravna králi. Řekl ještě Aravna králi: Hospodin Bůh tvůj zalibiž tě sobě.24 Řekl pak král Aravnovi: Nikoli, ale raději koupím od tebe, a zaplatím, aniž budu obětovati Hospodinu Bohu svému oběti zápalné darem dané. A tak koupil David humno a voly za padesáte lotů stříbra.25 A vzdělav tu David oltář Hospodinu, obětoval oběti zápalné a pokojné. I byl milostiv Hospodin zemi, a přestala zhouba v Izraeli.

2 Samuel 24

David Displeases the Lord by Taking a Census

1 The Lord’s anger again raged against Israel, and he incited David against them, saying, “Go count Israel and Judah.”s

2 The king told Joab, the general in command of his army, “Go through all the tribes of Israel from Dan to Beer Sheba and muster the army, so I may know the size of the army.”

3 Joab replied to the king, “May the Lord your God make the army a hundred times larger right before the eyes of my lord the king! But why does my master the king want to do this?”

4 But the king’s edict stood, despite the objections oft Joab and the leaders of the army. So Joab and the leaders of the army left the king’s presence in order to muster the Israelite army.
5 They crossed the Jordan and camped at Aroer, on the south side of the city, att the wadi of Gad, near Jazer.6 Then they went on to Gilead and to the region of Tahtim Hodshi, coming to Dan Jaan and on around to Sidon.s7 Then they went to the fortress of Tyres and all the cities of the Hivites and the Canaanites. Then they went on to the Negev of Judah, to Beer Sheba.

8 They went through all the land and after nine months and twenty days came back to Jerusalem.s

9 Joab reported the number of warriorst to the king. In Israel there were 800,000 sword-wielding warriors, and in Judah there were 500,000 soldiers.

10 David felt guiltyt after he had numbered the army. David said to the Lord, “I have sinned greatly by doing this! Now, O Lord, please remove the guilt of your servant, for I have acted very foolishly.”
11 When David got up the next morning, the Lord had already spokent to Gad the prophet, David’s seer:

12 “Go, tell David, ‘This is what the Lord says: I am offering you three forms of judgment. Pick one of them and I will carry it out against you.’”
13 Gad went to David and told him, “Shall sevens years of famine come upon your land? Or shall you flee for three months from your enemy with him in hot pursuit? Or shall there be three days of plague in your land? Now decidet what I should tell the one who sent me.”

14 David said to Gad, “I am very upset! I prefer that we be attacked by the Lord, for his mercy is great; I do not want to be attacked by men!”t
15 So the Lord sent a plague through Israel from the morning until the completion of the appointed time. Seventy thousand men died from Dan to Beer Sheba.

16 When the angelt extended his hand to destroy Jerusalem, the Lord relented from his judgment.t He told the angel who was killing the people, “That’s enough! Stop now!”t (Now the Lord’s angel was near the threshing floor of Araunah the Jebusite.)

17 When he saw the angel who was destroying the people, David said to the Lord, “Look, it is I who have sinned and done this evil thing! As for these sheep – what have they done? Attack me and my family.”t

David Acquires a Threshing Floor and Constructs an Altar There

18 So Gad went to David that day and told him, “Go up and build an altar for the Lord on the threshing floor of Araunah the Jebusite.”

19 So David went up as Gad instructed him to do, according to the Lord’s instructions.
20 When Araunah looked out and saw the king and his servants approaching him, het went out and bowed to the king with his facet to the ground.21 Araunah said, “Why has my lord the king come to his servant?” David replied, “To buy from you the threshing floor so I can build an altar for the Lord, so that the plague may be removed from the people.”22 Araunah told David, “My lord the king may take whatever he wishest and offer it. Look! Here are oxen for burnt offerings, and threshing sledgess and harnessest for wood.23 I, the servant of my lords the king, give it all to the king!” Araunah also told the king, “May the Lord your God show you favor!”

24 But the king said to Araunah, “No, I insist on buying it from you! I will not offer to the Lord my God burnt sacrifices that cost me nothing.”
So David bought the threshing floor and the oxen for fifty pieces of silver.t

25 Then David built an altar for the Lord there and offered burnt sacrifices and peace offerings. And the Lord accepted prayers for the land, and the plague was removed from Israel.