Skutky 20

V Troadě Pavel vzkřísil Eutycha

1 Když se rozruch utišil, svolal Pavel shromáždění, povzbuzoval efezské křesťany a zároveň se s nimi loučil; rozhodl se totiž pokračovat ve své misijní cestě.2 Vydal se do Makedonie a Řecka a cestou dodával skupinám křesťanů odvahu a naději.3 V Řecku se zdržel čtvrt roku a potom chtěl odplout zpátky, přímo do Sýrie. Dozvěděl se však, že židé hlídají přístavy a chtějí se ho zmocnit, a tak se rozhodl pro zpáteční cestu zase přes Makedonii.

4-5 Někteří z Pavlových spolupracovníků se přeplavili napřed do Troady a čekali tam na nás. Byli to Sopatros z Beroje, Aristarchos a Sekundus z Tesaloniky, Gájus a Timoteus z Derbe, Tychikos a Trofimos ze západní Malé Asie.
6 My s Pavlem jsme nasedli ve Filipách po Velikonocích na loď a po pěti dnech jsme se s nimi sešli v Troadě, kde jsme se zdrželi týden.7 V neděli večer se tamní sbor sešel ke svaté večeři Páně. Pavel kázal, a protože to bylo slovo na rozloučenou, mluvil až do půlnoci.8 V místnosti hořelo mnoho lamp a byla plná lidí, takže tam bylo horko. Mládenci se proto posadili do oken.9 Jak se shromáždění protáhlo, jeden z nich, Eutychos, usnul a vypadl z třetího poschodí na dvůr. Běželi k němu, ale ležel tam mrtev.10 Pavel k němu poklekl, vzal ho do náruče a po chvíli řekl: „Nedělejte si starosti, žije."11 Vrátili se nahoru a pokračovali ve večeři Páně. Pavel k nim mluvil celou noc a teprve za svítání se rozloučili.

12 Eutycha přivedli zase zdravého a všichni z toho měli radost.

Pavel se v Efezu loučí se staršími

13 Pavel nás poslal lodí napřed do přístavu Assos, ale sám tam šel po souši.14-15 V Assu nastoupil k nám. Po přistání v Mityléně a po obeplutí ostrovů Chios a Samos jsme třetí den zakotvili v Milétu.

16 Pavel se úmyslně vyhnul Efezu, protože se bál zdržení. Spěchal totiž, aby byl na svátek Letnic v Jeruzalémě.
17 Pozval si však do Milétu představené efezského sboru18-19 a řekl jim: „Jistě si pamatujete, že jsem po celý čas u vás sloužil Pánu se vší skromností, ale přesto s velikými obtížemi a úklady ze strany židů.20 Neopomněl jsem nic, co jste měli slyšet, hlásal jsem to veřejně i v soukromých domech.21 Židům i pohanům jsem stejně zdůrazňoval, že musejí vyznat Bohu své hříchy a uvěřit v Ježíše Krista jako Pána nás všech.22 Teď mne však Duch svatý posílá do Jeruzaléma a já nevím, co mne tam potká.23 V každém sboru, kde jsme se zastavili, mně bratři z Božího vnuknutí předpovídali, že mě tam čeká vězení a těžkosti.

24 Ale já si tolik nezakládám na životě. Jde mi především o to, abych doběhl závod až do konce a splnil úkol, který mi Pán Ježíš dal: být nositelem radostné zvěsti o Boží lásce.
25 Dnes naposled hovořím k vám, kterým jsem tolikrát mluvil o Božím království.26 Mohu říci, že mou vinou nikdo neztratí věčný život.27 Všechno, co mi Bůh pro vás dal, jsem vyřídil.28 Teď je na vás, abyste si dobře počínali a jako pastýři vedli stádo, které vám Duch svatý svěřil. Pamatujte, že Kristus za ně prolil svou krev!29 Vím, že po mém odchodu se mezi vás vplíží jako draví vlci falešní učitelé a nadělají ve stádu škody.30 Dokonce z vašeho vlastního středu povstanou lidé, kteří budou překrucovat pravdu a přetahovat lidi na svou stranu.

31 Buďte na stráži a pamatujte, že po tři roky jsem ve dne v noci na každém osobně pracoval, i když to nebylo lehké.
32 Teď vás tedy poroučím Bohu a jeho milostivému slovu, které má sílu vás zdokonalovat a zajistit vám dědický podíl mezi jeho věrnými.33 Nikdy jsem od vás nežádal peníze ani oděv;34 svýma rukama jsem si na všechno vydělával pro sebe i pro své pomocníky.

35 Snažil jsem se dát vám příklad: vaší povinností je ujímat se slabých a pracovat pro ně. Vždycky mějte na paměti slova Pána Ježíše: Větší radost je dávat než dostávat!"
36 Po těch slovech s nimi poklekl a modlil se.37 Loučení se neobešlo bez slz a bylo mnoho objímání a bratrských polibků.

38 Nejvíce je zarmoutilo, že by se už neměli s Pavlem vidět. Nakonec ho doprovodili až k lodi.

Acts 20

1 And after the uproar ceased, Paul having sent for the disciples and exhorted them, took leave of them, and departed to go into Macedonia.2 And when he had gone through those parts, and had given them much exhortation, he came into Greece.3 And when he had spent three months there, and a plot was laid against him by Jews as he was about to set sail for Syria, he determined to return through Macedonia.4 And there accompanied him as far as Asia, Sopater of Beroea, the son of Pyrrhus; and of the Thessalonians, Aristarchus and Secundus; and Gaius of Derbe, and Timothy; and of Asia, Tychicus and Trophimus.5 But these had gone before, and were waiting for us at Troas.6 And we sailed away from Philippi after the days of unleavened bread, and came unto them to Troas in five days, where we tarried seven days.7 And upon the first day of the week, when we were gathered together to break bread, Paul discoursed with them, intending to depart on the morrow; and prolonged his speech until midnight.8 And there were many lights in the upper chamber where we were gathered together.9 And there sat in the window a certain young man named Eutychus, borne down with deep sleep; and as Paul discoursed yet longer, being borne down by his sleep he fell down from the third story, and was taken up dead.10 And Paul went down, and fell on him, and embracing him said, Make ye no ado; for his life is in him.11 And when he was gone up, and had broken the bread, and eaten, and had talked with them a long while, even till break of day, so he departed.12 And they brought the lad alive, and were not a little comforted.13 But we going before to the ship set sail for Assos, there intending to take in Paul: for so had he appointed, intending himself to go by land.14 And when he met us at Assos, we took him in, and came to Mitylene.15 And sailing from thence, we came the following day over against Chios; and the next day we touched at Samos; and the day after we came to Miletus.16 For Paul had determined to sail past Ephesus, that he might not have to spend time in Asia; for he was hastening, if it were possible for him, to be at Jerusalem the day of Pentecost.17 And from Miletus he sent to Ephesus, and called to him the elders of the church.18 And when they were come to him, he said unto them, Ye yourselves know, from the first day that I set foot in Asia, after what manner I was with you all the time,19 serving the Lord with all lowliness of mind, and with tears, and with trials which befell me by the plots of the Jews;20 how I shrank not from declaring unto you anything that was profitable, and teaching you publicly, and from house to house,21 testifying both to Jews and to Greeks repentance toward God, and faith toward our Lord Jesus Christ.22 And now, behold, I go bound in the spirit unto Jerusalem, not knowing the things that shall befall me there:23 save that the Holy Spirit testifieth unto me in every city, saying that bonds and afflictions abide me.24 But I hold not my life of any account as dear unto myself, so that I may accomplish my course, and the ministry which I received from the Lord Jesus, to testify the gospel of the grace of God.25 And now, behold, I know that ye all, among whom I went about preaching the kingdom, shall see my face no more.26 Wherefore I testify unto you this day, that I am pure from the blood of all men.27 For I shrank not from declaring unto you the whole counsel of God.28 Take heed unto yourselves, and to all the flock, in which the Holy Spirit hath made you bishops, to feed the church of the Lord which he purchased with his own blood.29 I know that after my departing grievous wolves shall enter in among you, not sparing the flock;30 and from among your own selves shall men arise, speaking perverse things, to draw away the disciples after them.31 Wherefore watch ye, remembering that by the space of three years I ceased not to admonish every one night and day with tears.32 And now I commend you to God, and to the word of his grace, which is able to build you up, and to give you the inheritance among all them that are sanctified.33 I coveted no man’s silver, or gold, or apparel.34 Ye yourselves know that these hands ministered unto my necessities, and to them that were with me.35 In all things I gave you an example, that so laboring ye ought to help the weak, and to remember the words of the Lord Jesus, that he himself said, It is more blessed to give than to receive.36 And when he had thus spoken, he kneeled down and prayed with them all.37 And they all wept sore, and fell on Paul’s neck and kissed him,38 sorrowing most of all for the word which he had spoken, that they should behold his face no more. And they brought him on his way unto the ship.