Skutky 21
Připraven zemřít
1 Když jsme se konečně rozloučili, zvedli jsme kotvy a vypluli přímým směrem na ostrov Kós. Druhý den jsme dorazili na Rhodos a odtud do Patary. 2 Tam jsme našli loď, která plula do Fénicie, nalodili se a vypluli. 3 Přiblížili jsme se na dohled ke Kypru, nechali jej vlevo a plavili se dál do Sýrie. Když jsme pak přistáli v Týru, kde měla loď vyložit náklad, 4 vyhledali jsme místní učedníky a týden u nich zůstali. Ti Pavla skrze Ducha varovali, ať nechodí do Jeruzaléma. 5 Když jsme po týdnu měli pokračovat v cestě, všichni nás i s ženami a dětmi vyprovodili za město, kde jsme na břehu poklekli a modlili se. 6 Po rozloučení jsme nastoupili na loď a oni se vrátili domů.
7 Z Týru jsme zamířili do Ptolemaidy, kde naše plavba skončila. Pozdravili jsme bratry a strávili s nimi jeden den. 8 Nazítří jsme pokračovali pěšky do Cesareje. Navštívili jsme evangelistu Filipa (jednoho z oněch sedmi) a zůstali u něj v domě. 9 Filip měl čtyři mladé dcery, které prorokovaly.
10 Když jsme tam strávili několik dní, dorazil z Judska jeden prorok jménem Agabos. 11 Přišel k nám, vzal Pavlův pás a svázal si ruce i nohy se slovy: „Tak praví Duch svatý: Muže, jemuž patří tento pás, takto spoutají židovští vůdci v Jeruzalémě a vydají ho do rukou pohanů.“ 12 Když jsme to uslyšeli, prosili jsme ho spolu s místními učedníky, ať nechodí do Jeruzaléma.
13 „K čemu ten pláč?“ odpověděl Pavel. „Proč mi lámete srdce? Pokud jde o mě, jsem připraven nejen být svázán, ale také v Jeruzalémě zemřít pro jméno Pána Ježíše!“ 14 Protože se ale nedal přesvědčit, nechali jsme toho se slovy: „Děj se vůle Páně!“
Pavel v Jeruzalémě
15 Po několika dnech jsme byli připraveni, a tak jsme se vydali vzhůru do Jeruzaléma. 16 Několik učedníků z Cesareje šlo s námi, aby nás dovedli k jistému Mnásonovi z Kypru, dávnému učedníkovi, u něhož jsme měli být ubytováni.
17 Když jsme došli do Jeruzaléma, bratři nás tam vřele přijali. 18 Druhého dne šel Pavel s námi k Jakubovi, kde se shromáždili všichni starší. 19 Pavel je pozdravil a vyprávěl jim postupně všechno, co Bůh skrze jeho službu vykonal mezi pohany.
20 Když to uslyšeli, vzdali slávu Bohu. Potom mu řekli: „Vidíš, bratře, kolik tisíc Židů už uvěřilo, a ti všichni jsou horliví milovníci Zákona. 21 O tobě ale mají zprávy, že učíš všechny Židy mezi pohany, aby odpadli od Mojžíše. Prý je navádíš, aby nedávali obřezat své syny a nezachovávali naše zvyky. 22 Co s tím? Určitě se doslechnou, že jsi přišel. 23 Udělej tedy, co ti říkáme: Máme tu čtyři muže, kteří na sebe vzali slib. 24 Podrob se spolu s nimi očistnému obřadu a zaplať za ně, co je potřeba, aby si oholili hlavy. Tak všichni poznají, že na těch zprávách o tobě nic není a že naopak žiješ řádně a zachováváš Zákon. 25 Pokud jde o věřící z pohanů, těm jsme napsali rozhodnutí, ať se vyhýbají masu obětovanému modlám, dále krvi, masu zardoušených zvířat a smilstvu.“
Zatčen v Chrámu
26 Druhého dne se tedy Pavel spolu s oněmi muži podrobil očistnému obřadu. Potom šel do chrámu ohlásit, kdy uplyne doba jejich očišťování a za každého z nich bude přinesena oběť.
27 Když už těch sedm dní mělo uplynout, uviděli ho v chrámu Židé z Asie. Vzbouřili všechen lid a vrhli se na něj 28 s křikem: „Izraelité, pomozte! To je ten člověk, který všude všechny učí proti tomuto lidu, Zákonu i tomuto místu! Navíc ještě do chrámu přivedl Řeky, aby toto svaté místo poskvrnil!“ 29 (Předtím s ním totiž ve městě viděli Trofima z Efesu a domnívali se, že ho Pavel přivedl do chrámu.)
30 Byl z toho rozruch po celém městě. Lidé se sběhli, chopili se Pavla a táhli ho ven z chrámu. Dveře se za ním ihned zavřely. 31 Už se ho chystali zabít, když k veliteli římské posádky dorazila zpráva, že se celý Jeruzalém bouří. 32 Ihned vzal vojáky a setníky a seběhl k nim. Jakmile uviděli velitele s vojáky, přestali Pavla bít. 33 Velitel přistoupil, zatkl ho a dal ho spoutat dvěma řetězy. Potom se ptal, kdo to je a co udělal. 34 V davu však jedni křičeli to a druzí ono. Nemohl kvůli hluku zjistit nic jistého, a tak poručil, ať ho odvedou do pevnosti. 35 Po schodišti ho vojáci kvůli násilí davu museli nést. 36 Šla za ním totiž spousta lidí a křičeli: „Pryč s ním!“
37 Když už měl být Pavel zaveden do pevnosti, oslovil velitele: „Mohu s tebou mluvit?“
„Ty umíš řecky?“ odpověděl velitel. 38 „Takže ty nejsi ten Egypťan, který nedávno vzbouřil a odvedl na poušť ty čtyři tisíce hrdlořezů?“
39 „Jsem Žid z Tarsu v Kilikii, občan onoho významného města,“ odvětil Pavel. „Proto tě žádám, dovol mi promluvit k lidu.“
Jsem Žid
40 Pavel se s velitelovým svolením postavil na schodišti a pokynul rukou lidu. Když se rozhostilo ticho, promluvil k nim hebrejsky:
Acts 21
Paul’s Journey to Jerusalem
1 Aftert wes tore ourselves awayt from them, we put out to sea,t and sailing a straight course,t we came to Cos,s on the next day to Rhodes,s and from there to Patara.s2 We foundt a ship crossing over to Phoenicia,s went aboard,t and put out to sea.t3 After we sighted Cypruss and left it behind on our port side,s we sailed on to Syria and put int at Tyre,ss because the ship was to unload its cargo there.4 After we locatedt the disciples, we stayed theret seven days. They repeatedly toldt Paul through the Spirits not to set foott in Jerusalem.s5 Whent our time was over,t we left and went on our way. All of them, with their wives and children, accompaniedt us outside of the city. Aftert kneeling down on the beach and praying,s6 we said farewellt to one another.s Thent we went aboard the ship, and they returned to their own homes.t7 We continued the voyage from Tyres and arrived at Ptolemais,s and when we had greeted the brothers, we stayed with them for one day.8 On the next day we leftt and came to Caesarea,ss and enteredt the house of Philip the evangelist, who was one of the seven,s and stayed with him.
9 (He had four unmarriedt daughters who prophesied.)s
10 While we remained there for a number of days,t a prophet named Agabuss came down from Judea.11 He camet to us, tookt Paul’s belt,s tiedt his own hands and feet with it,t and said, “The Holy Spirit says this: ‘This is the way the Jews in Jerusalem will tie up the man whose belt this is, and will hand him overts to the Gentiles.’”12 When we heard this, both we and the local peoplet begged him not to go up to Jerusalem.13 Then Paul replied, “What are you doing, weeping and breakingt my heart? For I am ready not only to be tied up,t but even to die in Jerusalem for the name of the Lord Jesus.”
14 Because he could not be persuaded,t we said no more except,t “The Lord’s will be done.”s
15 After these days we got readyt and started upts to Jerusalem.16 Some of the disciples from Caesareass came along with us too, and brought us to the houset of Mnason of Cyprus, a disciple from the earliest times,t with whom we were to stay.17 When we arrived in Jerusalem, the brothers welcomed us gladly.t18 The next day Paul went in with us to see James, and all the elders were there.ts19 When Pault had greeted them, he began to explaint in detailt what Gods had done among the Gentiles through his ministry.20 When they heard this, they praisedt God. Then they said to him, “You see, brother, how many thousands of Jewsts there are who have believed, and they are all ardent observerst of the law.s21 They have been informed about you – that you teach all the Jews now livingt among the Gentiles to abandonts Moses, telling them not to circumcise their childrens or livet according to our customs.22 What then should we do? They will no doubtt hear that you have come.23 So do whatt we tell you: We have four ment who have takent a vow;t24 take them and purifys yourself along with them and pay their expenses,t so that they may have their heads shaved.ts Thent everyone will know there is nothing in what they have been toldt about you, but that you yourself live in conformity witht the law.s25 But regarding the Gentiles who have believed, we have written a letter, having decidedts that they should avoidt meat that has been sacrificed to idolst and blood and what has been strangleds and sexual immorality.”26 Then Paul took the men the next day,t and after he had purified himselft along with them, he went to the temple and gave noticet of the completion of the days of purification,s whent the sacrifice would be offered for eacht of them.27 When the seven days were almost over,t the Jews from the province of Asiats who had seen him in the temple areat stirred up the whole crowdt and seizedt him,28 shouting, “Men of Israel,t help! This is the man who teaches everyone everywhere against our people, our law,s and this sanctuary!ts Furthermoret he has brought Greeks into the inner courts of the templet and made this holy place ritually unclean!”ts29 (For they had seen Trophimus the Ephesian in the city with him previously, andt they assumed Paul had brought him into the inner temple courts.)ts30 The whole city was stirred up,t and the people rushed together.t They seizedt Paul and dragged him out of the temple courts,t and immediately the doors were shut.31 While they were tryingt to kill him, a reportt was sent upt to the commanding officert of the cohorts that all Jerusalem was in confusion.t32 Het immediately tookt soldiers and centurionss and ran down to the crowd.t When they sawt the commanding officert and the soldiers, they stopped beatings Paul.33 Then the commanding officert came up and arrestedt him and ordered him to be tied up with two chains;t het then asked who he was and whatt he had done.34 But some in the crowd shouted one thing, and others something else,t and when the commanding officert was unablet to find out the trutht because of the disturbance,t he ordered Pault to be brought into the barracks.t35 When he came to the steps, Pault had to be carrieds by the soldiers because of the violencet of the mob,36 for a crowd of peoplet followed them,t screaming, “Away with him!”37 As Paul was about to be brought into the barracks,t he saidt to the commanding officer,t “May I sayt something to you?” The officert replied,t “Do you know Greek?s38 Then you’re not that Egyptian who started a rebelliont and led the four thousand men of the ‘Assassins’ts into the wildernesst some time ago?”t39 Paul answered,t “I am a Jewt from Tarsus in Cilicia, a citizen of an important city.t Pleaset allow me to speak to the people.”
40 When the commanding officert had given him permission,t Paul stoodt on the steps and gesturedt to the people with his hand. When they had become silent,t he addressedt them in Aramaic,t