Skutky 28

1 A tak zachováni jsouce, teprv poznali, že ostrov ten sloul Melita.2 Lidé pak toho ostrova velikou přívětivost k nám ukázali. Nebo zapálivše hranici drev, přijali nás všecky, pro déšť, kterýž v tu chvíli byl, a pro zimu.3 A když Pavel sebral drahně roždí a kladl na oheň, ještěrka, utíkajíc před horkem, připjala se k ruce jeho.4 A když uzřeli lidé toho ostrovu, ano ještěrka visí u ruky jeho, řekli jedni k druhým: Jistě člověk tento jest vražedlník; neb ač z moře vyšel, však pomsta Boží nedá jemu živu býti.5 Ale on střásl tu ještěrku do ohně, a nic se jemu zlého nestalo.6 Oni pak očekávali, že oteče, aneb padna, pojednou umře. A když toho dlouho čekali a viděli, že se mu nic zlého nestalo, změnivše myšlení své, pravili, že jest on bůh.

7 Na těch pak místech měl popluží kníže toho ostrova, jménem Publius, kterýžto přijav nás k sobě, za tři dni přátelsky u sebe v hospodě choval.8 I přihodilo se, že otec toho Publia ležel, maje zimnici a červenou nemoc. K němuž všed Pavel, a pomodliv se, vzložil na něj ruce a uzdravil jej.9 A když se to stalo, tedy i jiní, kteříž na ostrově tom nemocní byli, přistupovali, a byli uzdravováni.10 Ctili nás pak velice, a když jsme se měli pryč plaviti, nakladli nám na lodí toho, čehož potřebí bylo.

11 A po třech měsících plavili jsme se na bárce Alexandrinské, kteráž tu byla na tom ostrově přes zimu, majici za erb Kastora a Polluxa.12 A když jsme přijeli do Syrakusis, zůstali jsme tu za tři dni.13 A odtud okolo plavíce se, přišli jsme do Regium; a po jednom dni, když vál vítr od poledne, druhý den přijeli jsme do Puteolos.14 Kdežto nalezli jsme bratří, kteříž nás prosili, abychom pobyli u nich za sedm dní. A tak jsme šli k Římu.15 Odkudž, když o nás uslyšeli bratří, vyšli proti nám až na rynk Appiův a ke Třem krčmám. Kteréžto uzřev Pavel, poděkoval Bohu a počal býti dobré mysli.16 A když jsme přišli do Říma, setník dal vězně v moc hejtmanu vojska, ale Pavlovi dopuštěno, aby sám bydlil s žoldnéřem, kterýž ho ostříhal.

17 I stalo se po třech dnech, svolal Pavel muže přední z Židů. A když se sešli, řekl k nim: Muži bratří, já nic neučiniv proti lidu ani proti obyčejům otcovským, jat jsa, z Jeruzaléma vydán jsem v ruce Římanům,18 Kteříž vyslyševše mne, chtěli mne propustiti, protože žádné viny hodné smrti na mně nebylo.19 Ale když Židé tomu odpírali, přinucen jsem odvolati se k císaři, ne jako bych měl co národ svůj žalovati.20 A protož z té příčiny povolal jsem vás, žádostiv jsa viděti vás a s vámi promluviti; nebo pro naději lidu Izraelského řetězem tímto svázán jsem.21 A oni řekli jemu: Myť jsme žádného psaní neměli o tobě z Židovstva, aniž kdo z bratří přijda, vypravoval nám, aneb mluvil co zlého o tobě.22 Ale žádámeť od tebe slyšeti, jak smyslíš; nebo víme o té sektě, že se jí všudy odpírá.23 A když jemu uložili den, sešlo se jich mnoho do hospody k němu, jimžto s osvědčováním vypravoval o království Božím, slouže jim k víře o Ježíšovi z Zákona Mojžíšova a Proroků, od jitra až do večera.24 A někteří uvěřili tomu, což Pavel vypravoval, někteří pak nevěřili.25 A tak nejsouce mezi sebou svorní, rozešli se, k nimžto promluvil Pavel toto jedno slovo: Jistě žeť jest dobře Duch svatý skrze proroka Izaiáše mluvil k otcům našim,26 Řka: Jdi k lidu tomuto a rciž jim: Sluchem slyšeti budete, a nesrozumíte, a hledíce hleděti budete, a neuzříte.27 Nebo zhrublo srdce lidu tohoto, a ušima těžce slyšeli, a oči své zamhouřili, aby snad neviděli očima, a ušima neslyšeli, a srdcem nerozuměli, a neobrátili se, abych jich neuzdravil.28 Budiž vám tedy známo, že jest pohanům posláno toto spasení Boží, a oniť slyšeti budou.29 A když on to propověděl, odešli Židé, majíce mezi sebou mnohé hádky.

30 Pavel pak trval za celé dvě létě v hospodě své, a přijímal všecky, kteříž přicházeli k němu,31 Káže o království Božím a uče těm věcem, kteréž jsou o Pánu Ježíši Kristu, se vší doufanlivostí bez překážky.

Acts 28

Paul on Malta

1 After we had safely reached shore,t we learned that the island was called Malta.ss2 The local inhabitantst showed us extraordinaryt kindness, for they built a fire and welcomed us all because it had started to raint and was cold.3 When Paul had gathered a bundle of brushwoodt and was putting it on the fire, a viper came out because of the heat and fastened itself on his hand.4 When the local peoplet saw the creature hanging from Paul’st hand, they said to one another, “No doubt this man is a murderer! Although he has escaped from the sea, Justice herselft has not allowed him to live!”s5 However,t Pault shookt the creature off into the fire and suffered no harm.

6 But they were expecting that he was going to swell upt or suddenly drop dead. So after they had waitedt a long time and had seent nothing unusual happent to him, they changed their mindst and said he was a god.s
7 Now in the region around that placet were fields belonging to the chief officialt of the island, named Publius, who welcomed us and entertained us hospitably as guests for three days.8 The fathert of Publius lay sick in bed, suffering from fever and dysentery. Paul went in to see himt and after praying, placedt his hands on him and healeds him.9 After this had happened, many of the people on the island who were sickt also came and were healed.s

10 They also bestowed many honors,t and when we were preparing to sail,t they gavet us all the supplies we needed.s

Paul Finally Reaches Rome

11 After three months we put out to seat in an Alexandrian ship that had wintered at the island and had the “Heavenly Twins”ts as its figurehead.t12 We put int at Syracuses and stayed there three days.13 From there we cast offs and arrived at Rhegium,s and after one day a south wind sprang upt and on the second day we came to Puteoli.s14 Theret we foundt some brotherss and were invited to stay with them seven days. And in this way we came to Rome.s15 The brothers from there,s when they heard about us, came as far as the Forum of Appiuss and Three Tavernss to meet us. When he saw them,t Paul thanked God and took courage.

16 When we entered Rome, Paul was allowed to livets by himself, with the soldier who was guarding him.

Paul Addresses the Jewish Community in Rome

17 After three dayst Pault called the local Jewish leaderst together. When they had assembled, he said to them, “Brothers,t although I had donet nothing against our people or the customs of our ancestors,ts from Jerusalems I was handed over as a prisoner to the Romans.t18 Whent they had heard my case,t they wanted to release me,s because there was no basis for a death sentencet against me.19 But when the Jews objected,t I was forced to appeal to Caesart – not that I had some charge to bringt against my own people.t20 So for this reason I have asked to see you and speak with you, for I am bound with this chain because of the hope of Israel.”s21 They replied,t “We have received no letters from Judea about you, nor have any of the brothers come from theret and reported or said anything bad about you.

22 But we would like to hear from you what you think, for regarding this sect we knowt that peoplet everywhere speak againstt it.”
23 They sett a day to meet with him,t and they came to him where he was stayingt in even greater numbers.t From morning until evening he explained thingst to them,t testifyingt about the kingdom of Gods and trying to convincet them about Jesus from both the law of Moses and the prophets.24 Some were convincedt by what he said,t but others refuseds to believe.25 So they began to leave,t unable to agree among themselves, after Paul made one last statement: “The Holy Spirit spoke rightly to your ancestorst through the prophet Isaiah

26 when he said,
‘Go to this people and say,
“You will keep on hearing,tbut will never understand,
and you will keep on looking,tbut will never perceive.

27 For the heart of this people has become dull,ts
and their ears are hard of hearing,t
and they have closed their eyes,
so that they would not see with their eyes
and hear with their ears
and understand with their heart
and turn,sand I would heal them.”’s

28 “Therefore be advisedt that this salvation from Godt has been sent to the Gentiles;s theyt will listen!”ss
30 Pault livedt there two whole years in his own rented quarterst and welcomedt all who came to him,

31 proclaiming the kingdom of God and teaching about the Lord Jesus Christt with complete boldnesst and without restriction.s