Deuteronomium 1

1 Tato jsou slova, kteráž mluvil Mojžíš ke všemu lidu Izraelskému před Jordánem na poušti, na rovinách proti moři Rudému, mezi Fáran a Tofel a Lában a Hazerot a Dizahab.2 Jedenácte dní cesty jest od Oréb přes hory Seir až do Kádesbarne.3 Stalo se pak čtyřidcátého léta, jedenáctého měsíce, v první den téhož měsíce, že mluvil Mojžíš synům Izraelským všecky věci, kteréž jemu byl přikázal Hospodin oznámiti jim,4 Kdyžto již byl zabil Seona, krále Amorejského, kterýž bydlil v Ezebon, a Oga, krále Bázan, kterýž bydlil v Astarot, zabil v Edrei.5 Před Jordánem, v zemi Moábské, počal Mojžíš vysvětlovati zákona tohoto, řka:6 Hospodin Bůh náš mluvil k nám na Orébě, řka: Dosti jste již na hoře této bydlili.7 Obraťte se, táhněte a jděte k hoře Amorejských, na všecko vůkolí její, buď na roviny, na hory, na údolí, na poledne, i na břehy mořské, k zemi Kananejské a k Libánu, až k řece veliké, k řece Eufrates.8 Ej, ukázal jsem vám tu zemi; vejdětež do ní, a dědičně vládněte jí, kterouž s přísahou zaslíbil dáti Hospodin otcům vašim, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, i semeni jejich po nich.

9 A mluvil jsem k vám toho času, řka: Nemohuť sám nésti vás.10 Hospodin Bůh váš rozmnožil vás, a hle, rozmnoženi jste dnes jako hvězdy nebeské.11 (Hospodin Bůh otců vašich rozmnožiž vás nad to, jakž jste nyní, tisíckrát více, a požehnej vám, jakož jest mluvil vám.)12 Kterak bych nesl sám práci vaši, břímě vaše a nesnáze vaše?13 Vydejte z sebe muže moudré a opatrné, a zkušené z pokolení svých, abych je vám představil.14 I odpověděli jste mi a řekli jste: Dobráť jest ta věc, kterouž jsi učiniti rozkázal.15 Vzav tedy přední z pokolení vašich, muže moudré a zkušené, ustanovil jsem je knížaty nad vámi, hejtmany nad tisíci, setníky, padesátníky, desátníky a správce v pokoleních vašich.16 Přikázal jsem také soudcům vašim toho času, řka: Vyslýchejte pře mezi bratřími svými, a suďte spravedlivě mezi mužem a bratrem jeho, i mezi příchozím jeho.17 Nebudete přijímati osoby v soudu; jakž malého tak i velikého slyšeti budete, nebudete se báti žádného, nebo Boží soud jest. Jestliže byste pak měli jakou věc nesnadnou, vznesete na mne, a vyslyším ji.18 Přikázal jsem vám, pravím, toho času všecko, co byste činiti měli.

19 Potom pak hnuvše se z Oréb, přešli jsme všecku poušť tuto velikou a hroznou, kterouž jste viděli, jdouce cestou k hoře Amorejských, jakož nám byl přikázal Hospodin Bůh náš, a přišli jsme až do Kádesbarne.20 I řekl jsem vám: Přišli jste až k hoře Amorejské, kterouž Hospodin Bůh náš dává nám.21 Ej, dal Hospodin Bůh tvůj tu zemi tobě; vstupiž a vládni jí, jakož řekl Hospodin Bůh otců tvých tobě; neboj se, aniž se strachuj.

22 Vy pak všickni přistoupili jste ke mně a řekli jste: Pošleme muže před sebou, kteříž by nám shlédli zemi, a oznámili by nám něco o cestě, kterouž bychom vstoupiti měli, i města, do nichž bychom přijíti měli.23 Kterážto řeč líbila se mně, a vzal jsem z vás dvanácte mužů, jednoho muže z každého pokolení.24 A oni obrátivše se a vstoupivše na horu, přišli až k údolí Eškol a shlédli zemi.25 Nabrali také s sebou ovoce země té, a přinesli nám, a oznámili nám o těch věcech, řkouce: Dobráť jest země, kterouž Hospodin Bůh náš dává nám.26 A však jste nechtěli jíti, ale odpírali jste řeči Hospodina Boha svého.27 A reptali jste v staních svých, řkouce: Proto že nás v nenávisti měl Hospodin, vyvedl nás z země Egyptské, aby nás vydal v ruce Amorejského, a zahladil nás.28 Kam bychom šli? Bratří naši zstrašili srdce naše, pravíce: Lid ten jest větší a vyšší nežli my, města veliká a hrazená až k nebi, ano i syny Enakovy tam jsme viděli.29 I řekl jsem vám: Nebojte se, ani se strachujte jich.30 Hospodin Bůh váš, kterýž jde před vámi, onť bojovati bude za vás rovně tak, jakž učinil s vámi v Egyptě, před očima vašima.31 Ano i na poušti viděl jsi, kterak nesl tebe Hospodin Bůh tvůj, jako nosí člověk syna svého, a to po vší cestě, kterouž jste šli, až jste přišli na toto místo.32 A ani tak uvěřili jste Hospodinu Bohu svému,33 Kterýž k vyhledání vám místa, na kterémž byste se klásti měli, v noci předcházel vás cestou v ohni, aby vám ukázal cestu, kterouž byste měli jíti, a v oblace ve dne.34 Uslyšel pak Hospodin hlas řečí vašich, a rozhněval se, a přisáhl, řka:35 Jistě že nižádný z lidí těchto pokolení zlého neuzří země té dobré, kterouž jsem s přísahou zaslíbil dáti otcům vašim,36 Kromě Kálefa, syna Jefonova; tenť ji uzří, a jemu dám zemi, po níž chodil, i synům jeho, proto že cele následoval Hospodina.37 Ano i na mne rozhněval se Hospodin příčinou vaší, řka: Také ani ty nevejdeš tam.38 Jozue, syn Nun, kterýž stojí před tebou, onť vejde tam, jeho posilň, nebo on rozdělí ji losem Izraelovi.39 A dítky vaše, o kterýchž jste pravili, že v loupež budou, a synové vaši, kteříž ještě neznají dobrého ani zlého, oni vejdou do ní, a jim dám ji; oni dědičně ji obdrží.40 Vy pak obrátíce se, jděte na poušť cestou k moři Rudému.41 A odpověděvše, řekli jste ke mně: Zhřešiliť jsme Hospodinu. My vstoupíme a budeme bojovati podlé toho všeho, jakž rozkázal nám Hospodin Bůh náš. A vzavše všickni odění svá válečná na sebe, hotovi jste byli vstoupiti na horu.42 Hospodin pak řekl mi: Rci jim: Nevstupujte a nebojujte, neboť nejsem u prostřed vás, abyste nebyli poraženi před nepřátely svými.43 A když jsem vám to mluvil, neuposlechli jste, nýbrž odporni jste byli řeči Hospodinově, a všetečně vstoupili jste na horu.44 Tedy vytáhl Amorejský, kterýž bydlil na té hoře, proti vám, a honili vás, jako činívají včely, a potřeli vás na hoře Seir až do Horma.45 A navrátivše se, plakali jste před Hospodinem, ale neuslyšel Hospodin hlasu vašeho, a uší svých nenaklonil k vám.46 I zůstali jste v Kádes za mnohé dny, podlé počtu dnů, v nichž jste tam byli.

Deuteronomy 1

The Covenant Setting

1 This is whatt Moses said to the assembly of Israelt in the Transjordaniant wastelands, the arid country oppositet Suph,s betweent Parans and Tophel,s Laban,s Hazeroth,s and Di Zahabs2 Now it is ordinarily an eleven-day journeys from Horebs to Kadesh Barneas by way of Mount Seir.s3 However, it was not untilt the first day of the eleventh months of the fortieth years that Moses addressed the Israelites just ast the Lord had instructed him to do.4 This took place after the defeatt of King Sihons of the Amorites, whose capital wast in Heshbon,s and King Og of Bashan, whose capital wast in Ashtaroth,s specifically in Edrei.s

5 So it was in the Transjordan, in Moab, that Moses began to deliver these words:t

Events at Horeb

6 The Lord our God spoke to us at Horeb and said, “You have stayedt in the area of this mountain long enough.7 Get up now,t resume your journey, heading fort the Amorite hill country, to all its areast including the arid country,t the highlands, the Shephelah,ts the Negev,s and the coastal plain – all of Canaan and Lebanon as far as the Great River, that is, the Euphrates.8 Look! I have already given the land to you.t Go, occupy the territory that I,t the Lord, promisedt to give to your ancestorst Abraham, Isaac, and Jacob, and to their descendants.”t9 I also said to you at that time, “I am no longer able to sustain you by myself.10 The Lord your God has increased your populationt to the point that you are now as numerous as the very stars of the sky.t11 Indeed, may the Lord, the God of your ancestors, make you a thousand times more numerous than you are now, blessing yout just as he said he would!12 But how can I alone bear up under the burden of your hardship and strife?13 Select wise and practicalt men, those known among your tribes, whom I may appoint as your leaders.”14 You replied to me that what I had said to you was good.15 So I choset as your tribal leaders wise and well-known men, placing them over you as administrators of groups of thousands, hundreds, fifties, and tens, and also as other tribal officials.16 I furthermore admonished your judges at that time that theyt should pay attention to issues among your fellow citizenst and judge fairly,t whether between one citizen and anothert or a citizen and a resident foreigner.t

17 Theyt must not discriminate in judgment, but hear the lowlyt and the great alike. Nor should they be intimidated by human beings, for judgment belongs to God. If the matter being adjudicated is too difficult for them, they should bring it before me for a hearing.

Instructions at Kadesh Barnea

18 So I instructed you at that time regarding everything you should do.19 Then we left Horeb and passed through all that immense, forbidding wilderness that you saw on the way to the Amorite hill country as the Lord our God had commanded us to do, finally arriving at Kadesh Barnea.20 Then I said to you, “You have come to the Amorite hill country which the Lord our God is about to givet us.21 Look, het has placed the land in front of you!t Go up, take possession of it, just as the Lord, the God of your ancestors, said to do. Do not be afraid or discouraged!”22 So all of you approached me and said, “Let’s send some men ahead of us to scout out the land and bring us back word as to how we should attack it and what the cities are like there.”23 I thought this was a good idea,t so I sentt twelve men from among you, one from each tribe.24 They left and went up to the hill country, coming to the Eshcol Valley,ts which they scouted out.

25 Then they tookt some of the produce of the land and carried it back down to us. They also brought a report to us, saying, “The land that the Lord our God is about to give us is good.”

Disobedience at Kadesh Barnea

26 You were not willing to go up, however, but instead rebelled against the Lord your God.t27 You complained among yourselves privatelyt and said, “Because the Lord hates us he brought us from Egypt to deliver us over to the Amorites so they could destroy us!28 What is going to happen to us? Our brothers have drained away our couraget by describing people who are more numeroust and taller than we are, and great cities whose defenses appear to be as high as heavent itself! Moreover, they said they sawt Anakitests there.”29 So I responded to you, “Do not be terrifiedt of them!30 The Lord your God is about to got ahead of you; he will fight for you, just as you saw him do in Egyptt31 and in the desert, where you saw himt carrying you along like a man carries his son. This he did everywhere you went until you came to this very place.”32 However, through all this you did not have confidence in the Lord your God,

33 the one who was constantly going before you to find places for you to set up camp. He appeared by fire at night and cloud by day, to show you the way you ought to go.

Judgment at Kadesh Barnea

34 When the Lord heard you, he became angry and made this vow:t35 “Not a single persont of this evil generation will see the good land that I promised to give to your ancestors!36 The exception is Caleb son of Jephunneh;s he will see it and I will give him and his descendants the territory on which he has walked, because he has wholeheartedly followed me.”t37 As for me, the Lord was also angry with me on your account. He said, “You also will not be able to go there.38 However, Joshua son of Nun, your assistant,t will go. Encourage him, because he will enable Israel to inherit the land.t39 Also, your infants, who you thought would die on the way,t and your children, who as yet do not know good from bad,s will go there; I will give them the land and they will possess it.

40 But as for you,t turn back and head for the desert by the way to the Red Sea.”t

Unsuccessful Conquest of Canaan

41 Then you responded to me and admitted, “We have sinned against the Lord. We will now go up and fight as the Lord our God has told us to do.” So you each put on your battle gear and prepared to go up to the hill country.42 But the Lord told me: “Tell them this: ‘Do not go up and fight, because I will not be with you and you will be defeated by your enemies.’”43 I spoke to you, but you did not listen. Instead you rebelled against the Lordt and recklessly went up to the hill country.44 The Amorite inhabitants of that areat confrontedt you and chased you like a swarm of bees, striking you down from Seir as far as Hormah.s45 Then you came back and wept before the Lord, but het paid no attention to you whatsoever.t

46 Therefore, you remained at Kadesh for a long time – indeed, for the full time.t