Deuteronomium 29
1 Tato jsou slova smlouvy, kteráž přikázal Hospodin Mojžíšovi učiniti s syny Izraelskými v zemi Moábské, mimo onu smlouvu, kterouž učinil s nimi na Orébě.
2 I svolav Mojžíš všecken lid Izraelský, řekl jim: Vy sami viděli jste všecky věci, kteréž učinil Hospodin před očima vašima v zemi Egyptské, Faraonovi, i všechněm služebníkům jeho, i vší zemi jeho,3 Zkušování veliká, kteráž viděly oči tvé, znamení i zázraky ty veliké.4 A však nedal vám Hospodin srdce k srozumění, a očí k vidění, a uší k slyšení až do tohoto dne.5 A vedl jsem vás čtyřidceti let po poušti, nezvetšela roucha vaše na vás, a obuv vaše neztrhala se na nohách vašich.6 Chleba jste nejedli, vína a nápoje opojného jste nepili, abyste poznali, že já jsem Hospodin Bůh váš.7 A když jste přišli na toto místo, vytáhl Seon, král Ezebon, a Og, král Bázan, proti nám k boji, a porazili jsme je,8 A vzali jsme zemi jejich, i dali jsme ji v dědictví pokolení Rubenovu a Gádovu, a polovici pokolení Manassesova.9 Ostříhejtež tedy slov smlouvy této a čiňte je, aby se vám šťastně vedlo všecko, což byste činili.
10 Vy všickni dnes stojíte před Hospodinem Bohem svým, knížata vaše v pokoleních vašich, starší vaši a úředníci vaši, všickni muži Izraelští,11 Dítky vaše i ženy vaše, i příchozí vaši, kteříž bydlejí u prostřed stanů vašich, i ten, kterýž dříví seká, i ten, kterýž váží vodu,12 Abyste vešli v smlouvu Hospodina Boha svého, a v přísahu jeho, v kteroužto smlouvu Hospodin Bůh tvůj dnes vchází s tebou,13 Aby tě sobě dnes postavil za lid, a on byl tobě za Boha, jakož mluvil tobě, a jakož s přísahou zaslíbil otcům tvým, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi.14 A ne s vámi samými činím smlouvu tuto a přísahu tuto,15 Ale i s každým tím, jenž tuto dnes s námi stojí před Hospodinem Bohem naším, i s tím, jehož není tuto dnes s námi.16 Nebo vy víte, kterak jsme bydlili v zemi Egyptské, a kterak jsme šli prostředkem těch národů, až jsme naskrze prošli.17 A viděli jste ohavnosti jejich i modly jejich, dřevo i kámen, stříbro i zlato, kteréž jest při nich.18 Hleďtež, ať nebývá mezi vámi muže, aneb ženy, aneb čeledi, aneb pokolení, jehož by srdce odvrátilo se dnes od Hospodina Boha našeho, a šel by sloužiti bohům těch národů; ať nebývá mezi vámi kořene plodícího jed a hořkost.19 I stalo by se, že uslyše takový slova zlořečení tohoto, dobrořečil by sobě v srdci svém, řka: Pokoj míti budu, bychť pak i chodil podlé žádosti srdce svého; i přidal by opilou žíznivé.20 Nechceť Hospodin odpustiti takovému, nebo tehdáž rozpálí se prchlivost Hospodinova a zůřivost jeho proti takovému člověku, tak že připadne na něj všeliké zlořečení, o kterémž psáno jest v knize této; i vyhladí Hospodin jméno jeho pod nebem.21 A odloučí jej Hospodin s jeho zlým ode všech pokolení Izraelských, vedlé všech zlořečení smlouvy zapsané v této knize zákona,22 Tak že řekne věk potomní, synové vaši, kteříž povstanou po vás, i cizozemec, kterýž přijde z země daleké, (když uzří rány země této, i neduhy její, kteréž uvedl na ni Hospodin,23 Sirou a solí vypálenou všecku tu zemi, a že se nemůž síti, ani co vzcházeti, ani jaké byliny růsti na ní, rovně jako na místě, kdež jest podvrácena Sodoma a Gomora, Adama a Seboim, kteréž podvrátil Hospodin v hněvě svém a v prchlivosti své),24 Řeknou všickni národové: Proč jest tak učinil Hospodin zemi této? Kteraký jest to hněv prchlivosti jeho náramné?25 A bude odpovědíno: Proto že opustili smlouvu Hospodina Boha otců svých, kterouž učinil s nimi, když je vyvedl z země Egyptské.26 Nebo odcházejíce, sloužili bohům cizím a klaněli se jim, bohům, kterýchž neznali, kteříž se s nimi také ničímž dobrým nezdělili.27 I rozhněvala se prchlivost Hospodinova na tu zemi, tak že uvedl na ni všecko zlořečení zapsané v knize této.28 Protož vyplénil je Hospodin z země jejich v hněvě, v rozpálení a v prchlivosti veliké, a vyvrhl je do země jiné, jakž to ukazuje dnešní den.29 Věci skryté jsou Hospodina Boha našeho, věci pak zjevené ty jsou naše a synů našich, abychom plnili všecka slova zákona tohoto.
Deuteronomy 29
Narrative Interlude
1 s These are the words of the covenant that the Lord commanded Moses to make with the people of Israel in the land of Moab, in addition to the covenant he had made with them at Horeb.s
The Exodus, Wandering, and Conquest Reviewed
2 Moses proclaimed to all Israel as follows: “You have seen all that the Lord didt in the land of Egypt to Pharaoh, all his servants, and his land.3 Your eyes have seen the great judgments,t those signs and mighty wonders.4 But to this very day the Lord has not given you an understanding mind, perceptive eyes, or discerning ears!t5 I have led you through the desert for forty years. Your clothing has not worn outt nor have your sandalst deteriorated.6 You have eaten no bread and drunk no wine or beer – all so that you might know that Is am the Lord your God!7 When you came to this place King Sihon of Heshbon and King Og of Bashan came out to make war and we defeated them.
8 Then we took their land and gave it as an inheritance to Reuben, Gad, and half the tribe of Manasseh.
The Present Covenant Setting
9 “Therefore, keep the termst of this covenant and obey them so that you may be successful in everything you do.10 You are standing today, all of you, before the Lord your God – the heads of your tribes,s your elders, your officials, every Israelite man,11 your infants, your wives, and thet foreigners living in your encampment, those who chop wood and those who carry water –12 so that you may enter by oath into the covenant the Lord your God is making with you today.t13 Today he will affirm that you are his people and that he is your God,t just as he promised you and as he swore by oath to your ancestorst Abraham, Isaac, and Jacob.14 It is not with you alone that I am making this covenant by oath,
15 but with whoever stands with us here today before the Lord our God as well as those not with us here today.t
The Results of Disobedience
16 “(For you know how we lived in the land of Egypt and how we crossed through the nations as we traveled.17 You have seen their detestable thingst and idols of wood, stone, silver, and gold.)t18 Beware that the heart of no man, woman, clan, or tribe among you turns away from the Lord our God today to pursue and serve the gods of those nations; beware that there is among you no root producing poisonous and bitter fruit.t19 When such a persont hears the words of this oath he secretlyt blesses himselft and says, “I will have peace though I continue to walk with a stubborn spirit.”t This will destroyt the watered ground with the parched.t20 The Lord will be unwilling to forgive him, and his intense angert will raget against that man; all the cursest written in this scroll will fall upon himt and the Lord will obliterate his name from memory.t21 The Lord will single him outt for judgmentt from all the tribes of Israel according to all the curses of the covenant written in this scroll of the law.22 The generation to come – your descendants who will rise up after you, as well as the foreigner who will come from distant places – will seet the afflictions of that land and the illnesses that the Lord has brought on it.23 The whole land will be covered with brimstone, salt, and burning debris; it will not be planted nor will it sprout or produce grass. It will resemble the destruction of Sodom and Gomorrah, Admah and Zeboiim, which the Lord destroyed in his intense anger.t24 Then all the nations will ask, “Why has the Lord done all this to this land? What is this fierce, heated display of angert all about?”25 Then people will say, “Because they abandoned the covenant of the Lord, the God of their ancestors, which he made with them when he brought them out of the land of Egypt.26 They went and served other gods and worshiped them, gods they did not know and that he did not permit them to worship.t27 That is why the Lord’s anger erupted against this land, bringing on it all the cursest written in this scroll.28 So the Lord has uprooted them from their land in anger, wrath, and great rage and has deported them to another land, as is clear today.”
29 Secret things belong to the Lord our God, but those that are revealed belong to us and our descendantst forever, so that we might obey all the words of this law.