Kazatel 12

Než slunce zhasne

1 Pamatuj na svého Stvořitele,
dokud jsi ještě mlád,
dříve než přijdou zlé dny a roky,
o kterých řekneš: Nemám je rád! 2 Dřív než ti slunce zhasne
tak jako světlo měsíce a hvězd
a než se obloha znovu
temnými mraky zatáhne. 3 Strážcové domu se tehdy rozechvějí,
udatní mužové se přikrčí,
prořídnou řady těch, jež v mlýnku mlely,
ty, jež vyhlížely z oken, se do tmy ponoří. 4 Tehdy se zavřou dveře do ulice
a mlýnek zvolna umlkne,
budeš se probouzet šveholením ptáků,
všechny písně však budou zastřené. 5 Tehdy se člověk začne bát výšek
a každá cesta hrozbu znamená,
mandloň rozkvete bílým květem,
příliš těžká je i kobylka
a všechna chuť se ztratila.
Člověk odchází do věčného domu,
ulicí krouží truchlící. 6 Pamatuj na svého Stvořitele,
dřív než se přetrhne stříbrná šňůra
a zlatá mísa než se rozbije,
dřív než se roztříští džbán nad pramenem
a kolo u studny se rozláme, 7 než se prach vrátí do země, kde býval,
a duch se vrátí k Bohu, jenž ho daroval. 8 Marnost nad marnost, řekl Kazatel, všechno je marnost.

Epilog

9 Nejenže byl Kazatel moudrý – svému vědění také učil prostý lid. Vyslechl, zkoumal a také upravil mnohá přísloví. 10 Kazatel hledal výstižná slova a sepsal poctivé a pravé výroky. 11 Slova mudrců jsou jako bodce,
sbírky výroků jsou hřeby zatlučené –
všechny pocházejí od téhož Pastýře. 12 Cokoli je navíc, toho se varuj, synu. Píše se tolik knih, že to nebere konce, a přílišné bádání člověka unaví. 13 Zde je souhrn všeho, co jsi slyšel: Měj bázeň před Bohem a plň jeho přikázání – vždyť to je pro člověka vším. 14 Bůh bude soudit vše, co se děje, i to skryté, ať už to bylo dobré anebo zlé.

Ecclesiastes 12

Fear God Now Because Old Age and Death Come Quickly

1 So remembert your Creator in the days of your youth –
beforet the difficultt days come,
and the years draw near when you will say, “I have no pleasure in them”;

2 before the sun and the lightt of the moon and the stars grow dark,
and the clouds disappeart after the rain;

3 when those who keep watch over the houset begin to tremble,t
and the virile men begin to stoop over,t
and the grinderst begin to cease because they grow few,
and those who look through the windows grow dim,t

4 and the doors along the street are shut;
when the sound of the grinding millt grows low,
and one is awakenedt by the sound of a bird,
and all theirt songst grow faint,t

5 and they are afraid of heights and the dangerst in the street;
the almond blossomst grow white,t
and the grasshoppert drags itself along,t
and the caper berryt shrivels upst –
because man goes to his eternal home,t
and the mourners go about in the streets –

6 before the silver cord is removed,
or the golden bowl is broken,
or the pitcher is shattered at the well,t
or the water wheelt is broken at the cistern –

7 and the dust returns to the earth as it was,
and the life’s breatht returns to God who gave it.

Concluding Refrain: Qoheleth Restates His Thesis

8 “Absolutely futile!”t laments the Teacher,t
“All of these thingst are futile!”ts

Concluding Epilogue: Qoheleth’s Advice is Wise

9 Not only was the Teacher wise,s
but he also taught knowledge to the people;
he carefully evaluatedt and arrangedt many proverbs.

10 The Teacher sought to find delightfult words,
and to writes accurately truthful sayings.t

11 The words of the sages are like prods,t
and the collected sayings are like firmly fixed nails;
they are given by one shepherd.

Concluding Exhortation: Fear God and Obey His Commands!

12 Be warned, my son, of anything in addition to them.s
There is no end to the makingt of many books,
and much study is exhausting to the body.t

13 Having heard everything, I have reached this conclusion:t
Fear God and keep his commandments,
because this is the whole dutyt of man.

14 For God will evaluate every deed,t
including every secret thing, whether good or evil.