Ezechiel 19

1 Ty pak vydej se v naříkání nad knížaty Izraelskými.2 A rci: Co byla matka tvá? Lvice mezi lvy odpočívající, a u prostřed dravých lvů vychovávala lvíčátka svá.3 A když odchovala jedno z lvíčat svých, udělal se z něho dravý lev, tak že naučiv se bráti loupeže, žrával lidi.4 To když uslyšeli národové, v jámě jejich polapen jest, a doveden v řetězích do země Egyptské.5 To viduc lvice, že očekávaná zhynula jí naděje její, vzavši jedno z lvíčat svých, učinila z něho silného lva;6 Kterýž ustavičně chodě mezi lvy, udělal se dravým lvem, a naučiv se bráti loupeže, žrával lidi.7 Pobořil i pusté paláce jejich, a města jejich v poušť uvedl, tak že spustla země, i což v ní bylo, od hlasu řvání jeho.8 I polékli na něj národové z okolních krajin, a rozestřeli na něj tenata svá, a do jámy jejich lapen jest.9 I dali jej do klece v řetězích, a dopravili ho k králi Babylonskému, a uvedli jej do vězení nejtěžšího, aby nebyl slýchán hlas jeho více po horách Izraelských.

10 Matka tvá v čas pokoje tvého jako vinný kmen při vodách štípený; plodistvý a rozkladitý byl pro hojnost vod.11 A měl pruty mocné k berlám panovníků, zrůst pak jeho vyvýšil se nad prostředek hustého větvoví, tak že patrný byl pro svou vysokost a pro množství ratolestí svých.12 Ale vytržen jsa v prchlivosti, na zemi povržen jest, a vítr východní usušil ovoce jeho; vylomily se a uschly ratolesti silné jeho, oheň sežral je.13 A nyní štípen jest na poušti, v zemi vyprahlé a žíznivé.14 Nadto vyšed oheň z prutu ratolestí jeho, sežral ovoce jeho, tak že není na něm prutu mocného k berle panovníka. Toť jest naříkání, a budeť v naříkání.

Ezekiel 19

Lament for the Princes of Israel

1 “And you, singt a lament for the princes of Israel,

2 and say:
“‘What a lioness was your mother among the lions!
She lay among young lions;s she reared her cubs.

3 She reared one of her cubs; he became a young lion.
He learned to tear prey; he devoured people.t

4 The nations heard about him; he was trapped in their pit.
They brought him with hooks to the land of Egypt.s

5 “‘When she realized that she waited in vain, her hope was lost.
She took another of her cubss and made him a young lion.

6 He walked about among the lions; he became a young lion.
He learned to tear prey; he devoured people.

7 He broke downs their strongholdss and devastated their cities.
The land and everything in it was frightened at the sound of his roaring.

8 The nations – the surrounding regions – attacked him.
They threw their net over him; he was caught in their pit.

9 They put him in a collar with hooks;t
they brought him to the king of Babylon;
they brought him to prisons
so that his voice would not be heard
any longer on the mountains of Israel.

10 “‘Your mother was like a vine in your vineyard,s planted by water.
It was fruitful and full of branches because it was well-watered.

11 Its boughs were strong, fitt for rulers’ scepters; it reached up into the clouds.
It stood out because of its height and its many branches.t

12 But it was plucked up in anger; it was thrown down to the ground.
The east winds dried up its fruit;
its strong branches broke off and withered –
a fire consumed them.

13 Now it is planted in the wilderness,
in a dry and thirsty land.s

14 A fire has gone out from its branch; it has consumed its shoot and its fruit.t
No strong branch was left in it, nor a scepter to rule.’
This is a lament song, and has become a lament song.”