Ezdráš 9

1 A když se to vykonalo, přistoupili ke mně knížata, řkouce: Neoddělil se lid Izraelský, ani kněží a Levítové od národů zemí, ale činí podlé ohavností Kananejských, Hetejských, Ferezejských, Jebuzejských, Ammonitských, Moábských, Egyptských a Amorejských.2 Nebo nabrali sobě a synům svým dcer jejich, a smísili se símě svaté s národy zemí, a knížata a vrchnost první byla v tom přestoupení.3 Kteroužto věc když jsem uslyšel, roztrhl jsem roucho své i plášť, a trhal jsem vlasy s hlavy své i z brady, a seděl jsem zděšený.4 I shromáždili se ke mně všickni, třesoucí se před řečmi Boha Izraelského pro přestoupení lidu přestěhovaného, já pak seděl jsem zděšený, až do oběti večerní.

5 Ale v čas oběti večerní vstal jsem od trápení svého, maje na sobě roucho roztržené i plášť svůj, a klekl jsem na kolena svá, rozprostíraje ruce své k Hospodinu Bohu svému.6 A řekl jsem: Bože můj, stydím se a hanbím pozdvihnouti, Bože můj, tváři své k tobě; nebo nepravosti naše rozmnožily se nad hlavou, a provinění naše vzrostlo až k nebi.7 Ode dnů otců našich u veliké jsme vině až do tohoto dne, a pro nepravosti naše vydáni jsme my, králové naši i kněží naši v ruku králů zemí pod meč, v zajetí a v loupež, a v zahanbení tváři, tak jakž se to nyní děje.8 Teď pak rychle stala se nám milost od Hospodina Boha našeho, že zanechal nám ostatků, a dal nám obydlí na místě svatém, aby osvítil oči naše Bůh náš, a dal nám maličké povydchnutí od služby naší.9 Nebo ač jsme byli služebníci, však nenechal nás Bůh náš v porobě naší, ale naklonil k nám milostí krále Perské, dav nám život, abychom vyzdvihli dům Boha našeho, a zase obnovili pustiny jeho, nýbrž ohradil nás v Judstvu a v Jeruzalémě.10 Nyní tedy což díme, ó Bože náš, po těch věcech, poněvadž jsme opustili přikázaní tvá,11 Kteráž jsi vydal skrze služebníky své proroky, řka: Země ta, do kteréž jdete, abyste jí dědičně vládli, jest země nečistá, pro nečistotu národů těch zemí, pro ohavnosti jejich, kterýmiž ji naplnili všudy naskrze v nečistotě své.12 Protož nyní dcer vašich nedávejte synům jejich, a dcer jejich nebeřte synům vašim, a nehledejte pokoje jejich a dobrého jejich, až na věky, abyste se zmocnili, a jedli dobré věci země, a k dědičnému vládařství zanechali ji synům svým až na věky.13 Po všech pak těch věcech, kteréž na nás přišly pro zlé skutky naše, a pro veliké naše provinění, poněvadž ty, Bože náš, netrestal jsi nás podlé nepravostí našich, a dal jsi nám vysvobození takové,14 Opět-liž bychom rušiti měli tvá přikázaní, a přízniti se s národy těmito ohavnými? Zdaliž bys se zůřivě nehněval na nás, až bys nás do konce vyhladil, tak že by žádný nezůstal a neušel?15 Hospodine Bože Izraelský, ty jsi spravedlivý; nebo jsme pozůstali ostatkové, jakž se to vidí dnešního dne. Aj, my jsme před tebou s proviněním svým, ač bychom neměli postavovati se před tváří tvou pro věci takové.

Ezra 9

A Prayer of Ezra

1 Now when these things had been completed, the leaders approached me and said, “The people of Israel, the priests, and the Levites have not separated themselves from the local residentst who practice detestable things similar to those of the Canaanites, the Hittites, the Perizzites, the Jebusites, the Ammonites, the Moabites, the Egyptians, and the Amorites.

2 Indeed, they have taken some of their daughters as wives for themselves and for their sons, so that the holy racet has become intermingled with the local residents. Worse still, the leaders and the officials have been at the forefront of all of this!”
3 When I heard this report, I tore my tunic and my robe and ripped out some of the hair from my head and beard. Then I sat down, quite devastated.

4 Everyone who held the words of the God of Israel in awet gathered around me because of the unfaithful acts of the people of the exile.t Devastated, I continued to sit there until the evening offering.
5 At the time of the evening offering I got up from my self-abasement,t with my tunic and robe torn, and then dropped to my knees and spread my hands to the Lord my God.

6 I prayed,t
“O my God, I am ashamed and embarrassed to lift my face to you, my God! For our iniquities have climbed higher than our heads, and our guilt extends to the heavens.

7 From the days of our fathers until this very day our guilt has been great. Because of our iniquities we, along with our kings ands priests, have been delivered over by the local kingst to sword, captivity, plunder, and embarrassment – right up to the present time.
8 “But now brieflyt we have received mercy from the Lord our God, in that he has left us a remnant and has given us a secure positiont in his holy place. Thus our God has enlightened our eyest and has given us a little relief in our time of servitude.

9 Although we are slaves, our God has not abandoned us in our servitude. He has extended kindness to us in the sight of the kings of Persia, in that he has revived ust to restore the temple of our God and to raiset up its ruins and to give us a protective wall in Judah and Jerusalem.s
10 “And now what are we able to say after this, our God? For we have forsaken your commandments11 which you commanded us through your servants the prophets with these words:t ‘The land that you are entering to possess is a land defiled by the impurities of the local residents!t With their abominations they have filled it from one end to the other with their filthiness.

12 Therefore do not give your daughters in marriage to their sons, and do not take their daughters in marriage for your sons. Do not ever seek their peace or welfare, so that you may be strong and may eat the good of the land and may leave it as an inheritance for your childrent forever.’
13 “Everything that has happened to us has come about because of our wicked actions and our great guilt. Even so, our God, you have exercised restraintt toward our iniquities and have given us a remnant such as this.14 Shall we once again break your commandments and intermarry with these abominable peoples? Would you not be so angered by us that you would wipe us out, with no survivor or remnant?

15 O Lord God of Israel, you are righteous, for we are left as a remnant this day. Indeed, we stand before you in our guilt. However, because of this guiltt no one can really stand before you.”