Židům 6

1 Protož opustíce řeč počátku Kristova, k dokonalosti se nesme, ne opět zakládajíce gruntu pokání z skutků mrtvých, a víry v Boha,2 Křtů učení, vzkládání rukou, a vzkříšení z mrtvých, i soudu věčného.3 A toť učiníme, dopustí-li Bůh.4 Nebo nemožné jest jednou již osvíceným, kteříž i zakusili daru nebeského, a účastníci učiněni byli Ducha svatého,5 Okusili také dobrého Božího slova, a moci věka budoucího,6 Kdyby padli, zase obnoviti se ku pokání, jakožto těm, kteříž opět sobě znovu křižují Syna Božího, a v porouhání vydávají.7 Země zajisté, kteráž často na sebe přicházející déšť pije, a rodí bylinu příhodnou těm, od kterýchž bývá dělána, dochází požehnání od Boha.8 Ale vydávající trní a bodláky zavržená jest, a blízká zlořečení, jejížto konec bývá spálení.9 My pak, nejmilejší, nadějemeť se o vás lepších věcí, a náležejících k spasení, ač pak koli tak mluvíme.10 Neboť není nespravedlivý Bůh, aby se zapomenul na práci vaši a na pracovitou lásku, kteréž jste dokazovali ke jménu jeho, slouživše svatým, a ještě sloužíce.11 Žádámeť pak, aby jeden každý z vás až do konce prokazoval tu opravdovou pilnost k nabytí plné jistoty naděje,12 Tak abyste nebyli líní, ale následovníci těch, kteříž skrze víru a snášelivost obdrželi dědictví zaslíbené.13 Abrahamovi zajisté zaslíbení čině Bůh, když neměl skrze koho většího přisáhnouti, přisáhl skrze sebe samého,14 Řka: Jistě požehnám velmi tobě, a velice rozmnožím tebe.15 A tak trpělivě očekávaje, dosáhl zaslíbení.16 Lidé zajisté skrze většího, nežli jsou sami, přisahají, a všeliké rozepře mezi nimi konec jest, když bývá potvrzena přísahou.17 A takž Bůh, chtěje dostatečně ukázati dědicům zaslíbení svých neproměnitelnost rady své, vložil mezi to přísahu,18 Abychom skrze ty dvě věci nepohnutelné, (v nichž nemožné jest, aby Bůh klamal), měli přepevné potěšení, my, kteříž jsme se utekli k obdržení předložené naděje.19 Kteroutož máme jako kotvu duše, i bezpečnou i pevnou, a vcházející až do vnitřku za oponu,20 Kdežto předchůdce náš pro nás všel Ježíš, jsa učiněn podle řádu Melchisedechova nejvyšším knězem na věky.

Hebrews 6

1 Therefore we must progress beyondt the elementaryt instructions about Christt and move ont to maturity, not laying this foundation again: repentance from dead works and faith in God,2 teaching about baptisms, laying on of hands, resurrection of the dead, and eternal judgment.3 And this is what we intend to do,t if God permits.4 For it is impossible in the case of those who have once been enlightened, tasted the heavenly gift, become partakers of the Holy Spirit,5 tasted the good word of God and the miracles of the coming age,6 and then have committed apostasy,t to renew them again to repentance, sincet they are crucifying the Son of God for themselves all over againt and holding him up to contempt.7 For the ground that has soaked up the rain that frequently falls ont it and yields useful vegetation for those who tend it receives a blessing from God.8 But if it produces thorns and thistles, it is useless and about to be cursed;t its fate is to be burned.9 But in your case, dear friends, even though we speak like this, we are convinced of better things relating to salvation.10 For God is not unjust so as to forget your work and the love you have demonstrated for his name, in having served and continuing to serve the saints.11 But we passionately want each of you to demonstrate the same eagerness for the fulfillment of your hope until the end,

12 so that you may not be sluggish,t but imitators of those who through faith and perseverance inherit the promises.
13 Now when God made his promise to Abraham, since he could swear by no one greater, he swore by himself,14 saying, “Surely I will bless you greatly and multiply your descendants abundantly.”ts15 And so by persevering, Abrahamt inherited the promise.16 For peoplet swear by something greater than themselves,t and the oath serves as a confirmation to end all dispute.t17 In the same wayt God wanted to demonstrate more clearly to the heirs of the promise that his purpose was unchangeable,t and so he intervened with an oath,18 so that we who have found refuge in himt may find strong encouragement to hold fast to the hope set before us through two unchangeable things, since it is impossible for God to lie.19 We have this hope as an anchor for the soul, sure and steadfast, which reaches inside behind the curtain,s

20 where Jesus our forerunner entered on our behalf, since he became a priest forever in the order of Melchizedek.s