Izaiáš 49

Světlo národů

1 Poslouchejte mě, ostrovy,
daleké národy, slyšte mě:
Hospodin mě povolal už od narození,
pojmenoval mě už v lůně matčině. 2 Jak ostrý meč má ústa učinil,
v stínu své ruky ukryl mě;
učinil ze mě vybroušený šíp
a schoval si mě do toulce. 3 Řekl mi: „Jsi můj služebník,
Izraeli, v tobě se oslavím.“ 4 Odpověděl jsem: „Nadarmo jsem se dřel,
vyčerpal jsem se marně a zbytečně.“
Mé právo je však u Hospodina,
u mého Boha je má odměna. 5 Teď ale praví Hospodin –
ten, který mě v lůně zformoval,
abych byl jeho služebník
a přivedl k němu nazpět Jákoba,
aby se Izrael k němu shromáždil
(takto jsem poctěn před Hospodinovýma očima,
neboť můj Bůh je síla má) – 6 nuže, on praví:
Málo na tom, abys jako můj služebník
obnovil Jákobovy kmeny
a přivedl nazpět ty,
kdo z Izraele přežili.
Světlem národů proto činím tě,
aby má spása obsáhla celý svět. 7 Toto praví Hospodin,
vykupitel Izraele, jeho Svatý,
tomu, jímž lidé pohrdají a národy si ho oškliví,
služebníku vládnoucích:
Králové povstanou, až tě uvidí,
a velmoži se pokloní
kvůli Hospodinu, který je věrný,
Svatému izraelskému, jenž tě vyvolil. 8 Toto praví Hospodin:
V čas milosti tě vyslyším,
pomohu ti v den spasení.
Já tě ochráním
a dám tě lidu do smlouvy,
tak abys zemi obnovil
a rozdělil zpustlá dědictví, 9 abys řekl vězňům: „Vyjděte!“
a těm, kdo jsou ve tmě: „Ukažte se!“
Podél cest se budou moci občerstvit,
naleznou pastvu na všech pustých návrších; 10 nebudou hladovět ani žízeň mít,
žár ani slunce neublíží jim,
neboť je povede Ten, jenž je soucitný,
a doprovodí je mezi vodní studánky. 11 Všechny své hory v cestu obrátím
a mé stezky budou zpevněny. 12 Hle – už přicházejí z dálky,
od severu jedni, od západu další
a jiní z asuánské krajiny. 13 Jásejte, nebesa, země, raduj se,
vy hory, zvučně zpívejte!
Hospodin totiž svůj lid potěšil,
projevil soucit ke svým ubohým!

Nezapomenu na tebe

14 Sion však říká: „Hospodin mě opustil,
zapomněl na mě Panovník.“ 15 Zapomene snad žena na své nemluvně?
Nemá snad soucit s vlastním dítětem?
I kdyby však ony zapomněly přece,
já nikdy nezapomenu na tebe! 16 Hle, vyryl jsem si tě do dlaní,
tvé zdi mám stále na očích. 17 Tvoji stavitelé už k tobě spěchají,
ti, kdo tě bořili a ničili, jsou pryč. 18 Pozvedni oči, jen se rozhlédni –
ti všichni se shromáždili, aby k tobě šli.
Jakože jsem živ, praví Hospodin,
všechny si je připneš jako ozdoby,
jako nevěsta se jimi okrášlíš. 19 Ano, tvé trosky a tvé sutiny
a rozvaliny tvé krajiny
budou teď přeplněny obyvateli
a daleko budou ti, kdo tě hubili. 20 Ještě ti řeknou – sama to uslyšíš –
synové ve tvé bezdětnosti zplození:
„Je mi tu těsno, uhni mi,
ať se tu zabydlím.“ 21 Tehdy si v srdci pomyslíš:
„Kdo mi je porodil?
Byla jsem přece bezdětná a neplodná,
odstrčená a vyhnaná –
kdo všechny tyhle vychoval?
Byla jsem opuštěná v samotě –
kde všichni tihle vzali se?“ 22 Toto praví Panovník Hospodin:
Hle, vztáhnu svou ruku k pohanům,
zvednu korouhev na znamení národům!
V náručí tvé syny přinesou,
tvé dcery ponesou na ramenou; 23 králové budou tvými pěstouny
a jejich kněžny tvými chůvami.
Tváří k zemi se budou klanět před tebou,
lízat ti budou prach na nohou
a tehdy poznáš, že já jsem Hospodin
a že se nezklamou, kdo ve mě doufají. 24 „Lze válečníka obrat o kořist?
Lze tyrana o vězně připravit?“ 25 Nuže, toto praví Hospodin:
Ano, válečníci budou o vězně obráni,
tyrani budou zbaveni kořisti!
Já sám se postavím tvému odpůrci,
já sám tvé děti zachráním! 26 Ty, kdo tě utiskovali,
jejich vlastním masem nakrmím,
svou vlastní krví se jako vínem opijí.
A tehdy všichni lidé poznají,
že já Hospodin jsem tvůj spasitel,
Bůh Jákobův, tvůj vykupitel.

Isaiah 49

Ideal Israel Delivers the Exiles

1 Listen to me, you coastlands!ts
Pay attention, you people who live far away!
The Lord summoned me from birth;t
he commissioned me when my mother brought me into the world.t

2 He made my mouth like a sharp sword,
he hid me in the hollow of his hand;
he made me like a sharpenedt arrow,
he hid me in his quiver.s

3 He said to me, “You are my servant,
Israel, through whom I will reveal my splendor.”s

4 But I thought,t “I have worked in vain;
I have expended my energy for absolutely nothing.”t
But the Lord will vindicate me;
my God will reward me.t

5 So now the Lord says,
the one who formed me from birtht to be his servant –
he did thist to restore Jacob to himself,
so that Israel might be gathered to him;
and I will be honoredt in the Lord’s sight,
for my God is my source of strengtht –

6 he says, “Is it too insignificant a task for you to be my servant,
to reestablish the tribes of Jacob,
and restore the remnantt of Israel?s
I will make you a light to the nations,t
so you can bringt my deliverance to the remote regions of the earth.”

7 This is what the Lord,
the protectort of Israel, their Holy One,s says
to the one who is despiseds and rejectedt by nations,t
a servant of rulers:
“Kings will see and rise in respect,t
princes will bow down,
because of the faithful Lord,
the Holy One of Israel who has chosen you.”

8 This is what the Lord says:
“At the time I decide to show my favor, I will respond to you;
in the day of deliverance I will help you;
I will protect yout and make you a covenant mediator for people,t
to rebuildt the landt
and to reassign the desolate property.

9 You will sayt to the prisoners, ‘Come out,’
and to those who are in dark dungeons,t ‘Emerge.’t
They will graze beside the roads;
on all the slopes they will find pasture.

10 They will not be hungry or thirsty;
the sun’s oppressive heat will not beat down on them,t
for one who has compassion on them will guide them;
he will lead them to springs of water.

11 I will make all my mountains into a road;
I will construct my roadways.”

12 Look, they come from far away!
Look, some come from the north and west,
and others from the land of Sinim!ss

13 Shout for joy, O sky!t
Rejoice, O earth!
Let the mountains give a joyful shout!
For the Lord consoles his people
and shows compassion to thet oppressed.

The Lord Remembers Zion

14 “Zion said, ‘The Lord has abandoned me,
the sovereign mastert has forgotten me.’

15 Can a woman forget her baby who nurses at her breast?t
Can she withhold compassion from the child she has borne?t
Even if motherst were to forget,
I could never forget you!s

16 Look, I have inscribed your namet on my palms;
your walls are constantly before me.

17 Your children hurry back,
while those who destroyed and devastated you depart.

18 Look all around you!t
All of them gather to you.
As surely as I live,” says the Lord,
“you will certainly wear all of them like jewelry;
you will put them on as if you were a bride.

19 Yes, your land lies in ruins;
it is desolate and devastated.t
But now you will be too small to hold your residents,
and those who devoured you will be far away.

20 Yet the children born during your time of bereavement
will say within your hearing,
‘This place is too cramped for us,t
make room for us so we can live here.’t

21 Then you will think to yourself,t
‘Who bore these children for me?
I was bereaved and barren,
dismissed and divorced.t
Who raised these children?
Look, I was left all alone;
where did these children come from?’”

22 This is what the sovereign Lord says:
“Look I will raise my hand to the nations;
I will raise my signal flag to the peoples.
They will bring your sons in their arms
and carry your daughters on their shoulders.

23 Kings will be your children’st guardians;
their princesses will nurse your children.t
With their faces to the ground they will bow down to you
and they will lick the dirt ont your feet.
Then you will recognize that I am the Lord;
those who wait patiently for me are not put to shame.

24 Can spoils be taken from a warrior,
or captives be rescued from a conqueror?s

25 Indeed,” says the Lord,
“captives will be taken from a warrior;
spoils will be rescued from a conqueror.
I will oppose your adversary
and I will rescue your children.

26 I will make your oppressors eat their own flesh;
they will get drunk on their own blood, as if it were wine.s
Then all humankindt will recognize that
I am the Lord, your deliverer,
your protector,t the powerful ruler of Jacob.”t