Job 39

1 Víš snad, kdy rodí kamzíci?
Bdíš nad laněmi, když sléhají? 2 Počítáš měsíce jejich březosti?
Znáš čas, kdy mají porodit? 3 Tehdy se skloní a mladé vrhají,
přichází konec jejich bolestí. 4 Jejich mladí pak venku nabírají sil,
až jednou odběhnou a už se nevrátí. 5 Kdo divokého osla pustil na svobodu?
Kdo jen to zvíře zbavil postrojů? 6 Dal jsem mu za domov pustou planinu,
jeho příbytkem je solná poušť. 7 Může se posmívat hlučícímu městu,
nemusí poslouchat pokřik biřiců. 8 Co najde v kopcích, to má za pastvu,
hledá si kdejakou zelenou bylinu. 9 Bude ti buvol ochoten sloužit?
Bude nocovat ve tvé stáji? 10 Můžeš ho provazy udržet u brázdy?
Bude za tebou orat v údolích? 11 Spolehneš na něj, když má tolik síly?
Svěříš mu snad své úkoly? 12 Můžeš mu věřit, že ti sveze zrní,
že shromáždí, cos vymlátil? 13 Pštrosice křídly radostně mává,
jako by měla perutě s peřím čápa. 14 Jenže svá vejce na zemi zanechává,
aby se v písku zahřála. 15 Nedbá, že je rozšlápne něčí noha,
že je divá zvěř může rozdupat. 16 Krutá je k mláďatům, jako by její nebyla;
že zmaří své úsilí, o to se nestará. 17 Bůh ji totiž moudrostí neobdaroval,
ani trochu rozumu jí zdědit nenechal. 18 Když ale vyskočí a do běhu se dá,
koni i s jezdcem se může smát! 19 Jsi to ty, kdo dává sílu koni?
Umíš mu hřívou šíji ozdobit? 20 Necháš ho skákat jako luční kobylky?
Jeho hrdé ržání bázeň nahání! 21 Rozjařen silou divoce hrabe kopyty,
už už vyrazit zbraním naproti. 22 Směje se strachu, vůbec se nebojí,
před mečem nechce o krok ustoupit. 23 Po boku mu chřestí toulec se šípy,
kopí a šavle se blýskají. 24 Chvěje se vzrušením, hltá dálky,
když zazní polnice, nic ho nezdrží. 25 Při každém zatroubení řehtá: ‚Ihíí!‘
pach bitvy zdálky ucítí,
hřímání velitelů a všechen křik. 26 Řídí se sokol tvým rozumem,
když k letu na jih křídla rozestře? 27 Vznese se orel na tvůj povel,
aby si stavěl hnízdo ve výšce? 28 Na skále bydlí, na ní nocuje,
skalní útes mu hradem je. 29 Odtud se rozhlíží za pokrmem,
očima hledí do dálek. 30 Jeho mláďata chtějí hltat krev;
kde jsou mrtvoly, tam je hned!“

Job 39

1 “Are you acquainted with the wayt
the mountain goatst give birth?
Do you watch as the wild deer give birth to their young?

2 Do you count the months they must fulfill,
and do you know the time they give birth?t

3 They crouch, they bears their young,
they bring forth the offspring they have carried.t

4 Their young grow strong, and grow up in the open;t
they go off, and do not return to them.

5 Who let the wild donkey go free?
Who released the bonds of the donkey,

6 to whom I appointed the steppe for its home,
the salt wastes as its dwelling place?

7 It scorns the tumult in the town;
it does not hear the shouts of a driver.s

8 It ranges the hills as its pasture,
and searches after every green plant.

9 Is the wild ox willing to be your servant?
Will it spend the night at your feeding trough?

10 Can you bind the wild oxt to a furrow with its rope,
will it till the valleys, following after you?

11 Will you rely on it because its strength is great?
Will you committ your labor to it?

12 Can you count ont it to bring ins your grain,t
and gather the graint to your threshing floor?t

13 s “The wings of the ostricht flap with joy,t
but are they the pinions and plumage of a stork?t

14 For she leavest her eggs on the ground,
and lets them be warmed on the soil.

15 She forgets that a foot might crush them,
or that a wild animalt might trample them.

16 She is harshs with her young,
as if they were not hers;
she is unconcerned
about the uselessness of her labor.

17 For God deprived her of wisdom,
and did not impart understanding to her.

18 But as soon as she springs up,t
she laughs at the horse and its rider.

19 “Do you give the horse its strength?
Do you clothe its neck with a mane?t

20 Do you make it leaps like a locust?
Its proud neighingt is terrifying!

21 Its paws the ground in the valley,t
exulting mightily,t
it goes out to meet the weapons.

22 It laughs at fear and is not dismayed;
it does not shy away from the sword.

23 On it the quiver rattles;
the lance and javelint flash.

24 In excitement and impatience it consumes the ground;t
it cannot stand stillt when the trumpet is blown.

25 At the sound of the trumpet, it says, ‘Aha!’
And from a distance it catches the scent of battle,
the thunderous shouting of commanders,
and the battle cries.

26 “Is it by your understanding that the hawk soars,t
and spreads its wings toward the south?

27 Is it at your commandt that the eagle soars,
and builds its nest on high?

28 It lives on a rock and spends the night there,
on a rocky cragt and a fortress.t

29 From there it spotst its prey,t
its eyes gaze intently from a distance.

30 And its young ones devour the blood,
and where the dead carcassest are,
there it is.”