Job 39

1 Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?2 Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?3 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?4 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?

13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.18 Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.

19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.

26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. [ (Job 39:31) A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: ] [ (Job 39:32) Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. ] [ (Job 39:33) Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: ] [ (Job 39:34) Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. ] [ (Job 39:35) Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ]

Job 39

1 “Are you acquainted with the wayt
the mountain goatst give birth?
Do you watch as the wild deer give birth to their young?

2 Do you count the months they must fulfill,
and do you know the time they give birth?t

3 They crouch, they bears their young,
they bring forth the offspring they have carried.t

4 Their young grow strong, and grow up in the open;t
they go off, and do not return to them.

5 Who let the wild donkey go free?
Who released the bonds of the donkey,

6 to whom I appointed the steppe for its home,
the salt wastes as its dwelling place?

7 It scorns the tumult in the town;
it does not hear the shouts of a driver.s

8 It ranges the hills as its pasture,
and searches after every green plant.

9 Is the wild ox willing to be your servant?
Will it spend the night at your feeding trough?

10 Can you bind the wild oxt to a furrow with its rope,
will it till the valleys, following after you?

11 Will you rely on it because its strength is great?
Will you committ your labor to it?

12 Can you count ont it to bring ins your grain,t
and gather the graint to your threshing floor?t

13 s “The wings of the ostricht flap with joy,t
but are they the pinions and plumage of a stork?t

14 For she leavest her eggs on the ground,
and lets them be warmed on the soil.

15 She forgets that a foot might crush them,
or that a wild animalt might trample them.

16 She is harshs with her young,
as if they were not hers;
she is unconcerned
about the uselessness of her labor.

17 For God deprived her of wisdom,
and did not impart understanding to her.

18 But as soon as she springs up,t
she laughs at the horse and its rider.

19 “Do you give the horse its strength?
Do you clothe its neck with a mane?t

20 Do you make it leaps like a locust?
Its proud neighingt is terrifying!

21 Its paws the ground in the valley,t
exulting mightily,t
it goes out to meet the weapons.

22 It laughs at fear and is not dismayed;
it does not shy away from the sword.

23 On it the quiver rattles;
the lance and javelint flash.

24 In excitement and impatience it consumes the ground;t
it cannot stand stillt when the trumpet is blown.

25 At the sound of the trumpet, it says, ‘Aha!’
And from a distance it catches the scent of battle,
the thunderous shouting of commanders,
and the battle cries.

26 “Is it by your understanding that the hawk soars,t
and spreads its wings toward the south?

27 Is it at your commandt that the eagle soars,
and builds its nest on high?

28 It lives on a rock and spends the night there,
on a rocky cragt and a fortress.t

29 From there it spotst its prey,t
its eyes gaze intently from a distance.

30 And its young ones devour the blood,
and where the dead carcassest are,
there it is.”