Job 9

1 Odpověděv pak Job, řekl:2 I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?3 A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?5 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.

14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.

22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?

25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.

Job 9

Job’s Reply to Bildad

1 Then Job answered:

2 “Truly,t I know that this is so.
But hows can a humant be just beforet God?s

3 If someone wishest to contendt with him,
he cannot answert him one time in a thousand.

4 He is wise in heartts and mightys in strengtht –
who has resistedt him and remained safe?t

5 He who removes mountains suddenly,t
who overturns them in his anger;s

6 he who shakes the earth out of its places
so that its pillars tremble;t

7 he who commands the sun andt it does not shinets
and seals upt the stars;

8 he alone spreads out the heavens,
and treadst on the waves of the sea;t

9 he makes the Bear,s Orion,s and the Pleiades,s
and the constellations of the southern sky;t

10 he does great and unsearchable things,ts
and wonderful things without number.

11 Ift he passes by me, I cannot seet him,t
if he goes by, I cannot perceive him.s

12 If he snatches away,t who can turn him back?t
Who dares to say to him, ‘What are you doing?’

13 God does not restrain his anger;s
under him the helpers of Rahabs lie crushed.t

The Impossibility of Facing God in Court

14 “How much less,t then, can I answer himt
and choose my wordss to arguet witht him!t

15 Althought I am innocent,t
I could not answer him;t
I could only pleadt with my judget for mercy.

16 If I summoned him, and he answered me,s
I would not believet
that he would be listening to my voice –

17 he whot crushest me with a tempest,
and multiplies my wounds for no reason.t

18 He does not allowt me to recovert my breath,
for he fillss me with bitterness.

19 If it is a matter of strength,t
most certainlyt he is the strong one!
And if it is a matter of justice,
he will say, ‘Who will summon me?’ts

20 Although I am innocent,t
my moutht would condemn me;t
although I am blameless,
it would declare me perverse.t

21 I am blameless.t I do not know myself.ts
I despise my life.

Accusation of God’s Justice

22 “It is all one!ss That is why I say,t
‘He destroys the blameless and the guilty.’

23 If a scourge brings sudden death,ss
he mockss at the despairt of the innocent.s

24 If a landt has been given
into the hand of a wicked man,s
he coverst the faces of its judges;s
if it is not he, then who is it?t

Renewed Complaint

25 “My dayst are swifter than a runner,s
they speed by without seeing happiness.

26 They glide byt like reedt boats,
like an eagle that swoopst down on its prey.t

27 If I say,t ‘I willt forget my complaint,
I will change my expressiont and be cheerful,’t

28 I dreadt all my sufferings,s
fort I know that you do not hold me blameless.s

29 If I am guilty,t
why thent weary myselft in vain?t

30 If I wash myself with snow water,t
and make my hands clean with lye,t

31 then you plunge me into a slimy pitt
and my own clothes abhor me.

32 For het is not a human being like I am,
thatt I might answer him,
that we might comet together in judgment.

33 Nor is there an arbiterts between us,
whot might layt his hand on us both,s

34 whot would take hist rods away from me
so that his terrort would not make me afraid.

35 Thent would I speak and not fear him,
but it is not so with me.t