Marek 4

1 A opět počal Ježíš učiti u moře. I shromáždil se k němu zástup mnohý, takže vstoupiv na lodí, seděl na moři, a všecken zástup byl na zemi podle moře.2 I učil je mnohým věcem v podobenstvích, a pravil jim v učení svém:3 Slyšte. Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval.4 I stalo se v tom rozsívání, že jedno padlo podle cesty, a přiletělo ptactvo nebeské, i szobali je.5 A jiné padlo na místo skalnaté, kdežto nemělo mnoho země, a hned vzešlo; neb nemělo hlubokosti země.6 A když vyšlo slunce, uvadlo, a protože nemělo kořene, uschlo.7 A jiné padlo mezi trní; i zrostlo trní, a udusilo je. I nevydalo užitku.8 Jiné pak padlo v zemi dobrou, a dalo užitek vzhůru vstupující a rostoucí; přineslo zajisté jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné pak stý.9 I pravil jim: Kdo má uši k slyšení, slyš.10 A když pak byl sám, tázali se ho ti, kteříž při něm byli, se dvanácti, na to podobenství.11 I řekl jim: Vámť jest dáno, znáti tajemství království Božího, ale těm, kteříž jsou vně, v podobenství všecko se děje,12 Aby hledíce, hleděli, a neuzřeli, a slyšíce, slyšeli, a nesrozuměli, aby se snad neobrátili, a byli by jim odpuštěni hříchové.13 I dí jim: Neznáte podobenství tohoto? A kterakž pak jiná všecka podobenství poznáte?

14 Rozsevač, ten slovo rozsívá.15 Titoť pak jsou, ješto podle cesty símě přijímají, kdežto se rozsívá slovo, kteréž když oni slyší, ihned přichází satan a vynímá slovo, kteréž vsáto jest v srdcích jejich.16 A tak podobně ti, kteříž jako skalnatá země posáti jsou, kteřížto jakž uslyší slovo, hned s radostí přijímají je.17 Než nemají kořene v sobě, ale jsou časní; potom když vznikne soužení a protivenství pro slovo Boží, hned se horší.18 A tito jsou, jenž mezi trní posáti jsou, kteříž ač slovo slyší,19 Ale pečování tohoto světa a oklamání zboží, a jiné žádosti zlé k tomu přistupující, udušují slovo, takže bez užitku bývá.20 Titoť pak jsou, jenž v zemi dobrou símě přijali, kteříž slyší slovo Boží, a přijímají, a užitek přinášejí, jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné stý.

21 Dále pravil jim: Zdali rozsvícena bývá svíce, aby postavena byla pod nádobu nebo pod postel? Však aby na svícen vstavena byla.22 Nebo nic není skrytého, co by nebylo zjeveno; aniž jest co tak ukrytého, aby najevo nevyšlo.23 Jestliže kdo má uši k slyšení, slyš.24 I mluvil k nim: Vizte, co slyšíte. Kterou měrou budete měřiti, touť vám bude odměřeno, a přidáno bude vám poslouchajícím.25 Nebo kdožť má, tomu bude dáno; a kdo nemá, i to, což má, bude od něho odjato.

26 I pravil jim: Tak jest království Boží, jako kdyby člověk uvrhl símě v zemi.27 A spal by, a vstával by ve dne i v noci, a semeno by vzešlo a vzrostlo, jakž on neví.28 Nebo sama od sebe země plodí, nejprv bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu.29 A když sezrá úroda, ihned přičiní srp; neboť jest nastala žeň.

30 I řekl opět: K čemu připodobníme království Boží? Aneb kterému podobenství je přirovnáme?31 Jest jako zrno horčičné, kteréžto, když vsáto bývá v zemi, menší jest ze všech semen, kteráž jsou na zemi.32 Ale když vsáto bývá, roste, a bývá větší než všecky byliny, a činíť ratolesti veliké, takže pod stínem jeho mohou sobě ptáci nebeští hnízda dělati.33 A takovými mnohými podobenstvími mluvil jim slovo, jakž mohli slyšeti.34 A bez podobenství nemluvil jim, učedlníkům pak svým soukromí vykládal všecko.35 I řekl jim v ten den, když již bylo večer: Plavme se na druhou stranu.36 A nechavše zástupu, pojali jej, tak jakž byl na lodičce. Ale i jiné lodičky byly s ním.37 Tedy stala se bouře veliká od větru, až se vlny na lodí valily, takže se již naplňovala lodí.38 A on zzadu na lodí spal na podušce. I zbudili jej, a řekli jemu: Mistře, což pak nic nedbáš, že hyneme?39 I probudiv se, přimluvil větru a řekl moři: Umlkni a upokoj se. I přestal vítr, a stalo se utišení veliké.40 I řekl jim: Proč se tak bojíte? Což ještě nemáte víry?41 I báli se bázní velikou, a pravili jeden k druhému: Hle kdo jest tento, že i vítr i moře poslouchají jeho?

Mark 4

The Parable of the Sower

1 Again he began to teach by the lake. Such a large crowd gathered around him that he got into a boat on the lake and sat there whilet the whole crowd was on the shore by the lake.2 He taught them many things in parables,s and in his teaching said to them:3 “Listen! A sower went out to sow.s4 And as he sowed, some seedt fell along the path, and the birds came and devoured it.5 Other seed fell on rocky grounds where it did not have much soil. It sprang up at once because the soil was not deep.t6 When the sun came up it was scorched, and because it did not have sufficient root,t it withered.7 Other seed fell among the thorns,s and they grew up and choked it,s and it did not produce grain.8 Butt other seed fell on good soil and produced grain, sprouting and growing; some yielded thirty times as much, some sixty, and some a hundred times.”

9 And he said, “Whoever has ears to hear had better listen!”t

The Purpose of Parables

10 When he was alone, those around him with the twelve asked him about the parables.

11 He said to them, “The secretts of the kingdom of God has been givent to you. But to those outside, everything is in parables,

12 so that although they look they may look but not see,
and although they hear they may hear but not understand,
so they may not repent and be forgiven.”s
13 He said to them, “Don’t you understand this parable? Thent how will you understand any parable?14 The sower sows the word.15 These are the ones on the path where the word is sown: Whenever they hear, immediately Satans comes and snatches the words that was sown in them.16 These are the ones sown on rocky ground: As soon as they hear the word, they receive it with joy.17 Butt they have no root in themselves and do not endure.t Then, when trouble or persecution comes because of the word, immediately they fall away.18 Others are the ones sown among thorns: They are those who hear the word,19 butt worldly cares, the seductiveness of wealth,t and the desire for other things come in and choke the word,s and it produces nothing.

20 Butt these are the ones sown on good soil: They hear the word and receive it and bear fruit, one thirty times as much, one sixty, and one a hundred.”

The Parable of the Lamp

21 He also said to them, “A lamps isn’t brought to be put under a baskett or under a bed, is it? Isn’t it to be placed on a lampstand?22 For nothing is hidden except to be revealed,t and nothing concealed except to be brought to light.23 If anyone has ears to hear, he had better listen!”t24 And he said to them, “Take care about what you hear. The measure you use will be the measure you receive,t and more will be added to you.

25 For whoever has will be given more, butt whoever does not have, even what he has will be taken from him.”s

The Parable of the Growing Seed

26 He also said, “The kingdom of God is like someone who spreads seed on the ground.27 He goes to sleep and gets up, night and day, and the seed sprouts and grows, though he does not know how.28 By itself the soil produces a crop, first the stalk, then the head, then the full grain in the head.

29 And when the grain is ripe, he sends in the sicklet because the harvest has come.”s

The Parable of the Mustard Seed

30 He also asked, “To what can we compare the kingdom of God, or what parable can we use to present it?31 It is like a mustard seeds that when sown in the ground, even though it is the smallest of all the seeds in the ground –

32 when it is sown, it grows up,t becomes the greatest of all garden plants, and grows large branches so that the wild birdst can nest in its shade.”s

The Use of Parables

33 Sot with many parables like these, he spoke the word to them, as they were able to hear.

34 He did not speak to them without a parable. But privately he explained everything to his own disciples.

Stilling of a Storm

35 On that day, when evening came, Jesust said to his disciples, “Let’s go across to the other side of the lake.”t36 Sot after leaving the crowd, they took him along, just as he was, in the boat,ts and other boats were with him.37 Nowt a great windstormts developed and the waves were breaking into the boat, so that the boat was nearly swamped.38 Butt he was in the stern, sleeping on a cushion. They woke him up and said to him, “Teacher, don’t you care that we are about to die?”39 Sot he got up and rebukedt the wind, and said to the sea,s “Be quiet! Calm down!” Thent the wind stopped, and it was dead calm.40 And he said to them, “Why are you cowardly? Do you still not have faith?”

41 They were overwhelmed by fear and said to one another, “Who then is this?s Even the wind and sea obey him!”s