Žalmy 39

1 Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův.2 Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou.3 Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.4 Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka:5 Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.6 Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. Sélah.

7 Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.8 Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.9 A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.10 Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.11 Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.12 Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. Sélah.13 Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji. [ (Psalms 39:14) Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl. ]

Psalm 39

For the music director, Jeduthun; a psalm of David.

1 I decided, “I will watch what I say
and make sure I do not sin with my tongue.
I will put a muzzle over my mouth
while in the presence of an evil man.”

2 I was stone silent;
I held back the urge to speak.
My frustration grew;

3 my anxiety intensified.
As I thought about it, I became impatient.
Finally I spoke these words:

4 “O Lord, help me understand my mortality
and the brevity of life!
Let me realize how quickly my life will pass!

5 Look, you make my days short-lived,
and my life span is nothing from your perspective.
Surely all people, even those who seem secure, are nothing but vapor.

6 Surely people go through life as mere ghosts.
Surely they accumulate worthless wealth
without knowing who will eventually haul it away.”

7 But now, O Lord, upon what am I relying?
You are my only hope!

8 Deliver me from all my sins of rebellion!
Do not make me the object of fools’ insults!

9 I am silent and cannot open my mouth
because of what you have done.

10 Please stop wounding me!
You have almost beaten me to death!

11 You severely discipline people for their sins;
like a moth you slowly devour their strength.
Surely all people are a mere vapor. (Selah)

12 Hear my prayer, O Lord!
Listen to my cry for help!
Do not ignore my sobbing!
For I am dependent on you, like one residing outside his native land;
I am at your mercy, just as all my ancestors were.

13 Turn your angry gaze away from me, so I can be happy
before I pass away.