Římanům 15

1 Povinniť jsme pak my silní mdloby nemocných snášeti, a ne sami sobě se líbiti.2 Ale jeden každý z nás bližnímu se lib k dobrému pro vzdělání.3 Nebo i Kristus ne sám se sobě líbil, ale jakož psáno jest: Hanění hanějících tebe připadla jsou na mne.4 Nebo kteréžkoli věci napsány jsou, k našemu naučení napsány jsou, abychom skrze trpělivost a potěšení Písem naději měli.5 Bůh pak dárce trpělivosti a potěšení dejž vám jednomyslným býti vespolek podle Jezukrista,6 Abyste jednomyslně jedněmi ústy oslavovali Boha a Otce Pána našeho Jezukrista.

7 Protož přijímejte se vespolek, jakož i Kristus přijal nás v slávu Boží.8 Neboť pravím vám, že Kristus Ježíš byl služebníkem obřízky pro Boží pravost, aby potvrzeni byli slibové otcům učinění,9 A aby pohané z milosrdenství slavili Boha, jakož psáno jest: Protož vyznávati tebe budu mezi pohany, a jménu tvému plésati budu.10 A opět dí: Veselte se pohané s lidem jeho.11 A opět: Chvalte Hospodina všickni národové, a velebtež ho všickni lidé.12 A opět Izaiáš dí: Budeť kořen Jesse, a ten, jenž povstane, panovati nad pohany; v němť pohané doufati budou.13 Bůh pak naděje naplňujž vás všelikou radostí a pokojem u víře, tak abyste se rozhojnili v naději skrze moc Ducha svatého.14 Vím zajisté, bratří moji, i já také o vás, že i vy jste plní dobroty, naplněni jsouce všelikou známostí, takže se i napomínati můžete vespolek.15 Ale však proto psal jsem vám, bratří, poněkud směle, jako ku paměti přivodě vám, podle milosti, kteráž jest mi dána od Boha,16 K tomu, abych byl služebníkem Ježíše Krista mezi pohany, slouže evangelium Božímu, aby byla obět pohanů vzácná, posvěcena jsuci skrze Ducha svatého.17 Mám se tedy čím chlubiti v Kristu Ježíši, v Božích věcech.18 Neboť bych se neodvážil mluviti toho, čehož by skrze mne neučinil Kristus, k tomu, aby ku poslušenství přivedeni byli pohané slovem i skutkem,19 V moci divů a zázraků, v síle Ducha Božího, takže jsem od Jeruzaléma vůkol až k Ilyrické zemi naplnil evangelium Kristovým,20 A to tak žádostiv jsa kázati evangelium, kdež ani jmenován nebyl Kristus, abych na cizí základ nestavěl,21 Ale jakož psáno jest: Kterýmž není zvěstováno o něm, uzří, a ti, jenž neslýchali, srozumějí.22 A tímť jest mi mnohokrát překaženo přijíti k vám.23 Nyní pak nemaje již více místa v těchto krajinách a žádost maje přijíti k vám od mnoha let,24 Kdyžkoli půjdu do Hišpanie, přijdu k vám. Mámť zajisté naději, že tudy jda, uzřím vás, a že vy mne provodíte tam, avšak až bych prve u vás poněkud pobyl.25 Nyní pak beru se do Jeruzaléma, službu čině svatým.26 Nebo za dobré se vidělo Macedonským a Achaiským, aby sbírku nějakou učinili na chudé svaté, kteříž jsou v Jeruzalémě.27 Takť sobě to oblíbili, a také povinni jsou jim to. Nebo poněvadž duchovních věcí jejich byli účastni pohané, povinniť jsou jim také sloužiti tělesnými.28 A protož když to vykonám a jim odvedu užitek ten, půjduť skrze vás do Hišpanie.29 A vímť, že přijda k vám, v hojnosti požehnání evangelium Kristova přijdu.

30 Prosímť pak vás, bratří, skrze Pána našeho Jezukrista a skrze lásku Ducha svatého, abyste spolu se mnou modlili se za mne Bohu snažně,31 Abych vysvobozen byl od protivníků, kteříž jsou v Judstvu a aby služba tato má příjemná byla svatým v Jeruzalémě,32 Abych k vám bohdá s radostí přišel, a s vámi poodpočinul.33 Bůh pak pokoje budiž se všemi vámi. Amen.

Romans 15

Exhortation for the Strong to Help the Weak

1 But we who are strong ought to bear with the failings of the weak, and not just please ourselves.t2 Let each of us please his neighbor for his good to build him up.3 For even Christ did not please himself, but just as it is written, “The insults of those who insult you have fallen on me.”s4 For everything that was written in former times was written for our instruction, so that through endurance and through encouragement of the scriptures we may have hope.5 Now may the God of endurance and comfort give you unity with one anothert in accordance with Christ Jesus,

6 so that together you may with one voice glorify the God and Father of our Lord Jesus Christ.

Exhortation to Mutual Acceptance

7 Receive one another, then, just as Christ also received you, to God’s glory.8 For I tell you that Christ has become a servant of the circumcisedt on behalf of God’s truth to confirm the promises made to the fathers,t9 and thus the Gentiles glorify God for his mercy.t As it is written, “Because of this I will confess you among the Gentiles, and I will sing praises to your name.”s10 And again it says: “Rejoice, O Gentiles, with his people.”s11 And again, “Praise the Lord all you Gentiles, and let all the peoples praise him.”s12 And again Isaiah says, “The root of Jesse will come, and the one who rises to rule over the Gentiles, in him will the Gentiles hope.”s

13 Now may the God of hope fill you with all joy and peace as you believe in him,t so that you may abound in hope by the power of the Holy Spirit.

Paul’s Motivation for Writing the Letter

14 But I myself am fully convinced about you, my brothers and sisters,t that you yourselves are full of goodness, filled with all knowledge, and able to instruct one another.15 But I have written more boldly to you on some points so as to remind you, because of the grace given to me by God

16 to be a minister of Christ Jesus to the Gentiles. I servet the gospel of Godt like a priest, so that the Gentiles may become an acceptable offering,t sanctified by the Holy Spirit.
17 So I boastst in Christ Jesus about the things that pertain to God.18 For I will not dare to speak of anything except what Christ has accomplished through me in order to bring about the obediencet of the Gentiles, by word and deed,19 in the power of signs and wonders, in the power of the Spirit of God. So from Jerusalem even as far as Illyricum I have fully preached the gospel of Christ.20 And in this way I desire to preach where Christ has not been named, so as not to build on another person’s foundation,

21 but as it is written: “Those who were not told about him will see, and those who have not heard will understand.”s

Paul’s Intention of Visiting the Romans

22 This is the reason I was often hindered from coming to you.23 But now there is nothing more to keep met in these regions, and I have for many years desiredt to come to you

24 when I go to Spain. For I hope to visit you when I pass through and that you will help met on my journey there, after I have enjoyed your company for a while.
25 But now I go to Jerusalem to minister to the saints.26 For Macedonia and Achaia are pleased to make some contribution for the poor among the saints in Jerusalem.27 For they were pleased to do this, and indeed they are indebted to the Jerusalem saints.t For if the Gentiles have shared in their spiritual things, they are obligated also to minister to them in material things.28 Therefore after I have completed this and have safely delivered this bounty to them,t I will set out for Spain by way of you,

29 and I know that when I come to you I will come in the fullness of Christ’s blessing.
30 Now I urge you, brothers and sisters,t through our Lord Jesus Christ and through the love of the Spirit, to join fervently with me in prayer to God on my behalf.31 Prayt that I may be rescued from those who are disobedient in Judea and that my ministry in Jerusalem may be acceptable to the saints,32 so that by God’s will I may come to you with joy and be refreshed in your company.

33 Now may the God of peace be with all of you. Amen.ss