Římanům 9

Izrael – Boží vyvolený

1 Říkám pravdu v Kristu, nelžu; i mé svědomí v Duchu svatém potvrzuje, 2 že v srdci nosím hluboký zármutek a neustálou bolest. 3 Přál bych si sám být zavržen od Krista ve prospěch svých bratrů, svých tělesných příbuzných, 4 Izraelitů! Jim totiž patří synovství, sláva i smlouvy, jim byl dán Zákon, bohoslužba i zaslíbení, 5 jejich jsou otcové a z nich tělesně pochází Kristus, který je nade vším, Bůh požehnaný navěky! Amen.

6 Ale ne že by Boží slovo selhalo. Ne všichni z Izraele jsou totiž opravdu Izrael. 7 Ne všichni jsou jeho dětmi jen proto, že jsou símě Abrahamovo. Říká přece: „Tvé símě bude povoláno v Izákovi.“ 8 To znamená, že Božími dětmi nejsou děti těla, ale za símě se počítají děti zaslíbení. 9 Šlo totiž právě o slovo zaslíbení: „V tento čas přijdu a Sára bude mít syna.“ 10 A to není vše. Z téhož muže, našeho otce Izáka, počala Rebeka dva syny. 11 Ještě se nenarodili a neudělali nic dobrého ani zlého – aby se však Boží rozhodnutí opíralo o vyvolení 12 (nešlo totiž o skutky, ale o Toho, který povolává), bylo jí řečeno: „Starší bude sloužit mladšímu.“ 13 Jak je psáno: „Jákoba jsem si zamiloval, Ezaua jsem však zavrhl.“

14 Co na to řekneme? Není Bůh nespravedlivý? V žádném případě! 15 Už Mojžíšovi přece řekl:
„Smiluji se, nad kým se smiluji,
a slituji se, nad kým se slituji.“ 16 Nezáleží tedy na tom, kdo chce, nebo na tom, kdo se snaží, ale na Bohu, který se smilovává. 17 Faraonovi přece Písmo říká: „Proto jsem tě pozdvihl, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.“ 18 Smilovává se tedy, nad kým chce, a koho chce, zatvrzuje.

Hrnčíř a nádoby

19 Možná mi řekneš: „Co mu tedy ještě vadí? Copak se někdo vzepřel jeho vůli?“

20 Ale člověče, kdo vůbec jsi, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: „Proč jsi mě udělal takhle?“ 21 Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci? Ze stejné hroudy může udělat jednu nádobu na ozdobu a druhou na smetí. 22 A co když Bůh, ačkoli chtěl projevit svůj hněv a ukázat svou moc, snášel s velikou trpělivostí nádoby hněvu, určené ke zničení? 23 Co když chtěl ukázat bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které připravil ke slávě, 24 totiž na nás, které povolal nejen z Židů, ale i z pohanů?

25 Jak stojí u Ozeáše:
„Ne svůj lid nazvu lidem svým,
nemilovanou budu milovat.“ 26 „Na místě, kde slýchali: ‚Nejste můj lid,‘
syny živého Boha se budou jmenovat.“ 27 Izaiáš pak volá ohledně Izraele:
„I kdyby synů Izraele bylo jak písku v moři,
jen hrstka z nich se zachrání. 28 Hospodin učiní rázný konec,
vykoná svůj soud nad zemí.“ 29 A ještě předtím Izaiáš řekl:
„Kdyby nám Hospodin zástupů
nenechal aspoň símě naživu,
už bychom byli jako Sodoma,
dopadli bychom jako Gomora!“

Kámen úrazu

30 Co na to řekneme? Že pohané, kteří o spravedlnost neusilovali, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti z víry. 31 Izrael usiloval plnit Zákon, jenž měl vést ke spravedlnosti, ale tohoto cíle nikdy nedosáhl. 32 Proč? Protože ji nehledali na základě víry, ale na základě skutků. Narazili na kámen úrazu, 33 jak je psáno:
„Hle, pokládám na Sionu
kámen úrazu a skálu pohoršení;
kdokoli však v něj věří,
se jistě nezklame.“

Romans 9

Israel’s Rejection Considered

1 s I am telling the truth in Christ (I am not lying!), for my conscience assures met in the Holy Spirit –2 I have great sorrow and unceasing anguish in my heart.t3 For I could wisht that I myself were accursed – cut off from Christ – for the sake of my people,t my fellow countrymen,t4 who are Israelites. To them belongt the adoption as sons,t the glory, the covenants, the giving of the law, the temple worship,t and the promises.

5 To them belong the patriarchs,t and from them,t by human descent,t came the Christ,t who is God over all, blessed forever!t Amen.
6 It is not as though the word of God had failed. For not all those who are descended from Israel are truly Israel,t7 nor are all the children Abraham’s true descendants; rather “through Isaac will your descendants be counted.”ts8 This meanst it is not the children of the fleshts who are the children of God; rather, the children of promise are counted as descendants.9 For this is what the promise declared:t “About a year from nowtI will return and Sarah will have a son.”s10 Not only that, but when Rebekah had conceived children by one man,t our ancestor Isaac –11 even before they were born or had done anything good or bad (so that God’s purpose in electiont would stand, not by works but byt his calling)ts –12 s it was said to her, “The older will serve the younger,”s

13 just as it is written: “Jacob I loved, but Esau I hated.”s
14 What shall we say then? Is there injustice with God? Absolutely not!15 For he says to Moses: “I will have mercy on whom I have mercy, and I will have compassion on whom I have compassion.”s16 So then,s it does not depend on human desire or exertion,t but on God who shows mercy.17 For the scripture says to Pharaoh:s “For this very purpose I have raised you up, that I may demonstrate my power in you, and that my name may be proclaimed in all the earth.”s

18 So then,s Godt has mercy on whom he chooses to have mercy, and he hardens whom he chooses to harden.t
19 You will say to me then, “Why does he still find fault? For who has ever resisted his will?”20 But who indeed are you – a mere human beingt – to talk back to God?tDoes what is molded say to the molder, “Why have you made me like this?”s21 Has the potter no right to make from the same lump of clayt one vessel for special use and another for ordinary use?t22 But what if God, willing to demonstrate his wrath and to make known his power, has endured with much patience the objectst of wratht prepared for destruction?t23 And what if he is willing to make known the wealth of his glory on the objectst of mercy that he has prepared beforehand for glory –24 even us, whom he has called, not only from the Jews but also from the Gentiles?

25 As he also says in Hosea:
“I will call those who were not my people, ‘My people,’ and I will call her who was unloved,t ‘My beloved.’”s

26 “And in the very placetwhere it was said to them, ‘You are not my people,’
there they will be called ‘sons of the living God.’”s
27 And Isaiah cries out on behalf of Israel, “Though the number of the childrentof Israel are as the sand of the sea, only the remnant will be saved,28 for the Lord will execute his sentence on the earth completely and quickly.”sts

29 Justt as Isaiah predicted,
“If the Lord of armiesthad not left us descendants,
we would have become like Sodom,
and we would have resembled Gomorrah.”s

Israel’s Rejection Culpable

30 What shall we say then? – that the Gentiles who did not pursue righteousness obtained it, that is, a righteousness that is by faith,31 but Israel even though pursuingt a law of righteousnesst did not attain it.t32 Why not? Because they pursuedt it not by faith but (as if it were possible) by works.st They stumbled over the stumbling stone,t

33 just as it is written,
“Look, I am laying in Zion a stone that will cause people to stumble
and a rock that will make them fall,t
yet the one who believes in him will not be put to shame.”s