Římanům 9

1 Pravduť pravím v Kristu a neklamámť, čemuž i svědomí mé svědectví vydává v Duchu svatém,2 Žeť mám veliký zámutek a ustavičnou bolest v srdci svém.3 Nebo žádal bych já sám zavrženým býti od Krista místo bratří svých, totiž příbuzných svých podle těla.4 Kteřížto jsou Izraelští, jejichžto jest přijetí za syny, i sláva, i smlouvy, i Zákona dání, i služba Boží, i zaslíbení.5 Jejichž jsou i otcové, a ti, z nichžto jest Kristus podle těla, kterýž jest nade všecky Bůh požehnaný na věky. Amen.

6 Avšak nemůže zmařeno býti slovo Boží. Nebo ne všickni, kteříž jsou z Izraele, Izraelští jsou.7 Aniž proto, že jsou símě Abrahamovo, hned také všickni jsou synové, ale v Izákovi nazváno bude tvé símě.8 To jest, ne všickni ti, jenž jsou synové těla, jsou také synové Boží, ale kteříž jsou synové Božího zaslíbení, ti se počítají za símě.9 Nebo toto jest slovo zaslíbení: V týž čas přijdu, a Sára bude míti syna.10 A netoliko to, ale i Rebeka z jednoho počavši, totiž z Izáka, otce našeho, toho důvodem jest.11 Nebo ještě před narozením obou těch synů, a prve nežli co dobrého nebo zlého učinili, aby uložení Boží, kteréžto jest podle vyvolení, a tak ne z skutků, ale z toho, jenž povolává, pevné bylo,12 Řečeno jest jí: Větší sloužiti bude menšímu,13 Jakož psáno jest: Jákoba jsem miloval, ale Ezau nenáviděl jsem.

14 I což tedy díme? Zdali nespravedlnost jest u Boha? Nikoli.15 Nebo Mojžíšovi dí: Smiluji se nad tím, komuž milost učiním, a slituji se nad tím, nad kýmž se slituji.16 A tak tedy neníť vyvolování na tom, jenž chce, ani na tom, jenž běží, ale na Bohu, jenž se smilovává.17 Nebo dí Písmo faraonovi: Proto jsem vzbudil tebe, abych na tobě ukázal moc svou a aby rozhlášeno bylo jméno mé po vší zemi.18 A tak tedy nad kýmž chce, smilovává se, a koho chce, zatvrzuje.19 Ale díš mi: I pročež se pak hněvá? Nebo vůli jeho kdo odepřel?20 Ale ó člověče, kdo jsi ty, že tak odpovídáš Bohu? Zdaž hrnec dí hrnčíři: Pročs mne tak udělal?21 Zdaliž hrnčíř nemá moci nad hlinou, aby z jednostejného truple udělal jednu nádobu ke cti a jinou ku potupě?22 Což pak divného, že Bůh, chtěje ukázati hněv a oznámiti moc svou, snášel ve mnohé trpělivosti nádoby hněvu, připravené k zahynutí.23 A takž také, aby známé učinil bohatství slávy své při nádobách milosrdenství, kteréž připravil k slávě.24 Kterýchžto i povolal, totiž nás, netoliko z Židů, ale také i z pohanů,25 Jakož i skrze Ozé dí: Nazovu nelid můj lidem mým, a nemilou nazovu milou.26 A budeť na tom místě, kdež řečeno bylo jim: Nejste vy lid můj, tuť nazváni budou synové Boha živého.27 Izaiáš pak volá nad Izraelem, řka: Byť pak byl počet synů Izraelských jako písek mořský, ostatkové toliko spaseni budou.28 Nebo pohubení učiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté učiní Pán na zemi, a to jisté.29 A jakož prve pověděl Izaiáš: Byť byl Pán zástupů nepozůstavil nám semene, jako Sodoma učiněni bychom byli, a Gomoře byli bychom podobni.30 Což tedy díme? Že pohané, kteříž nenásledovali spravedlnosti, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti té, kteráž jest z víry;31 Izrael pak následovav zákona spravedlnosti, k zákonu spravedlnosti nepřišel.32 Proč? Nebo ne z víry, ale jako z skutků Zákona jí hledali. Urazili se zajisté o kámen urážky,33 Jakož psáno jest: Aj, kladu na Sionu kámen urážky a skálu pohoršení, a každý, kdož uvěří v něj, nebude zahanben.

Romans 9

Israel’s Rejection Considered

1 s I am telling the truth in Christ (I am not lying!), for my conscience assures met in the Holy Spirit –2 I have great sorrow and unceasing anguish in my heart.t3 For I could wisht that I myself were accursed – cut off from Christ – for the sake of my people,t my fellow countrymen,t4 who are Israelites. To them belongt the adoption as sons,t the glory, the covenants, the giving of the law, the temple worship,t and the promises.

5 To them belong the patriarchs,t and from them,t by human descent,t came the Christ,t who is God over all, blessed forever!t Amen.
6 It is not as though the word of God had failed. For not all those who are descended from Israel are truly Israel,t7 nor are all the children Abraham’s true descendants; rather “through Isaac will your descendants be counted.”ts8 This meanst it is not the children of the fleshts who are the children of God; rather, the children of promise are counted as descendants.9 For this is what the promise declared:t “About a year from nowtI will return and Sarah will have a son.”s10 Not only that, but when Rebekah had conceived children by one man,t our ancestor Isaac –11 even before they were born or had done anything good or bad (so that God’s purpose in electiont would stand, not by works but byt his calling)ts –12 s it was said to her, “The older will serve the younger,”s

13 just as it is written: “Jacob I loved, but Esau I hated.”s
14 What shall we say then? Is there injustice with God? Absolutely not!15 For he says to Moses: “I will have mercy on whom I have mercy, and I will have compassion on whom I have compassion.”s16 So then,s it does not depend on human desire or exertion,t but on God who shows mercy.17 For the scripture says to Pharaoh:s “For this very purpose I have raised you up, that I may demonstrate my power in you, and that my name may be proclaimed in all the earth.”s

18 So then,s Godt has mercy on whom he chooses to have mercy, and he hardens whom he chooses to harden.t
19 You will say to me then, “Why does he still find fault? For who has ever resisted his will?”20 But who indeed are you – a mere human beingt – to talk back to God?tDoes what is molded say to the molder, “Why have you made me like this?”s21 Has the potter no right to make from the same lump of clayt one vessel for special use and another for ordinary use?t22 But what if God, willing to demonstrate his wrath and to make known his power, has endured with much patience the objectst of wratht prepared for destruction?t23 And what if he is willing to make known the wealth of his glory on the objectst of mercy that he has prepared beforehand for glory –24 even us, whom he has called, not only from the Jews but also from the Gentiles?

25 As he also says in Hosea:
“I will call those who were not my people, ‘My people,’ and I will call her who was unloved,t ‘My beloved.’”s

26 “And in the very placetwhere it was said to them, ‘You are not my people,’
there they will be called ‘sons of the living God.’”s
27 And Isaiah cries out on behalf of Israel, “Though the number of the childrentof Israel are as the sand of the sea, only the remnant will be saved,28 for the Lord will execute his sentence on the earth completely and quickly.”sts

29 Justt as Isaiah predicted,
“If the Lord of armiesthad not left us descendants,
we would have become like Sodom,
and we would have resembled Gomorrah.”s

Israel’s Rejection Culpable

30 What shall we say then? – that the Gentiles who did not pursue righteousness obtained it, that is, a righteousness that is by faith,31 but Israel even though pursuingt a law of righteousnesst did not attain it.t32 Why not? Because they pursuedt it not by faith but (as if it were possible) by works.st They stumbled over the stumbling stone,t

33 just as it is written,
“Look, I am laying in Zion a stone that will cause people to stumble
and a rock that will make them fall,t
yet the one who believes in him will not be put to shame.”s